Co většina fotografů zažívá, když se jim nepovede fotka? Zklamání. Smutek. Vztek. Beznaděj… Jasně. Proč mít sakra radost z toho, že jsme udělali chybu? Nebo bychom snad měli skákat radostí a bouchat šampáňo? A vlastně, proč ne?
Tak takhle jsem fotil, když mi bylo 16 let. Měl jsem obě ruce levé, z výtvarné výchovy a rýsování pravidelně trojku (horší známka se naštěstí nedávala) a kdo mne poznal v tomto věku, později si ťukal na čelo, když slyšel, že je ze mne fotograf.
Mají se fotografové bát podnikání? Není důvod. I když málokdo z nás má za svého koníčka jednání a zařizování čehokoli přes úřady, tato mise opravdu není nic, z čeho by našinec neměl spát. Pojďme si v krátkosti projít možnosti, které v tomto směru máte,
Píše se rok 2005 a já mám pár měsíců do státnic. Už nějakou dobu si pohrávám s myšlenkou mít vlastní firmu. A hlavně mít velkou kameru. Jak já bych tak chtěl velkou kameru. To bych byl velmi důležitý. Každý by si mne všiml 🙂 A mé proklatě nízké sebevědomí by určitě o pěkný kus povyrostlo.
Čekání je nepřípustné. Žijeme v době, kdy máme téměř vše ihned. Je libo nový fotoaparát či objektiv? Žádný problém. Dnes ho objednáme a zítra nebo dnes ho máme. Je libo něco k jídlu? Jasně, uděláme pár kroků a máme vše, na co si vzpomeneme. Hovězí, kuřecí, zeleninu, jahody, maliny, v létě, v zimě …
Pokud máte chuť si focením přivydělávat nebo se jím dokonce živit, dávejte velký pozor! Mnohem důležitější, než kvalita Vašich fotek, je umění se prodat!
Časy se mění. Být dobrý fotograf nestačí. Proč? Protože dobrých fotografů je spousta. Jak je dnes placený mizerný fotograf, co myslíte? Mizerně?
Jednou z největších brzd fotografů je to, že rádi fotí. Proč? Co s tím? Poučte se z mého osobního příběhu. Před více než deseti lety, kdy jsem vzal do ruky svou první digitální zrcadlovku, jsem nadšeně fotil naprosto vše. Portréty, krajinu, architekturu, sport, zátiší, reportáž …