Jak jsem si focením začal vydělávat

Píše se rok 2005 a já mám pár měsíců do státnic. Už nějakou dobu si pohrávám s myšlenkou mít vlastní firmu. A hlavně mít velkou kameru. Jak já bych tak chtěl velkou kameru.

To bych byl velmi důležitý. Každý by si mne všiml 🙂 A mé proklatě nízké sebevědomí by určitě o pěkný kus povyrostlo.

Ano, je to jak píšu.

Pepa Cvrček byl introvert s velmi nízkým sebevědomím. Tak nízkým, že měl problém se optat neznámého člověka na cestu. V ničem nevynikal. Jako kameraman měl za sebou 3 maturitní plesy (které natočil na amatérskou kameru svým kamarádům) a několik domácích videí.

Maturantům se mé záznamy líbily. Chválila mi je i rodina. A to dělalo nesmírně dobře mému egu. A je docela dost dobře možné, že i právě proto mne začalo natáčení a střih videa opravdu bavit.

A tak jsem si založil živnost na focení a natáčení

V únoru 2005 jsem tedy zašel na živnostenský úřad a otevřel si živnost. Neměl jsem ani zdání, co vše to obnáší a zda je vůbec nutné živnost otevírat.
Ale neměl jsem ani odvahu se na to kohokoliv optat.

Ze všeho nejdříve jsem se vrhl na tvorbu svého webu. Vybral jsem si doménu progvideo.com. Progvideo proto, že jsem svou firmu nazval Progress studio. Měl jsem tak nějak pocit, že musím mít hlavičku velké úspěšné firmy a navíc jsem se v tom se svým sebevědomím cítil pohodlněji. Anonymita mi vyhovovala. Taky mi to říkal můj kamarád, který sice nikdy nepodnikal, ale všechno věděl. A doména .com byla levnější 🙂

Škoda, že neexistuje nějaký print screen toho, jak web vypadal. Určitě byste se pěkně pobavili 🙂

František dokázal náhled na můj prvotní web dohledat, najdete jej zde 🙂 Děkuji Františku.

Odkaz na něj jsem umístil do všech možných online katalogů. Neměl jsem ani korunu, takže šlo samozřejmě o zápisy zdarma.

A pak jsem už jen čekal, kdy zavolá nějaký zákazník

Věnoval jsem se studiu (což ale znamenalo spíše hraní počítačových her dlouho do noci), partnerce (která už rok chodila do práce – učitelka na 1. stupni ZŠ –
a bydlela s námi ve studentském bytě, kde nemohla kvůli našemu paření her pořádně spát) a začal jsem na částečný úvazek pracovat ve Škoda Transportation (což odpovídalo mému studiu Průmyslového designu).

Brzy se ukázalo několik věcí.

Ta hlavní, že mne to ve škodovce ukrutně nebavilo a tak jsem skončil stejně rychle jako začal. A ta druhá, že se mi ozvaly tři páry se zájmem o natočení svatby. První pár měl svatbu již v červnu.

Domluvil jsem si tedy osobní setkání a zájemce o natáčení pozval na jednání k nám do studentského bytu.

Moje první jednání se zájemci o natáčení svatby

Den před první schůzkou jsem vyrobil cedulku na dveře, uklidil studentský byt
a svůj pokoj naaranžoval jako kancelář.

Teď s odstupem času si však myslím, že to stejně muselo být průhledné 🙂

Ono, pokud jste někdy zkoušeli ze studentského bytu udělat kancelář, asi víte,
o čem mluvím. Lidi nemívají v kanceláři běžně postele, kytary a další podobné věci.

Už si nepamatuji, co jsem těmto prvním zájemcům o natáčení svatby pustil jako ukázku mé práce. Nejspíš nějaké záběry z maturitního plesu. Však jsem také nic jiného neměl a nejspíš mne napadlo, že domácí video by nebylo to pravé ořechové.

Měl jsem trochu štěstí v tom, že přišli lidé s hodně podobným charakterem tomu mému. Já byl pěkný ňouma a myslím, že tak trochu i oni, protože se na místě rozhodli se mnou spolupracovat.

Pravda, asi šli hodně po ceně, protože jsem si dal pečlivě záležet, abych byl
ze všech kameramanů ve městě absolutně nejlevnější.

První opravdická zakázka

A tak se stalo, že jsem získal první zakázku, natočení svatebního obřadu
a začátku hostiny. Má odměna měla být 800 Kč.

Mzda převyšující 100 Kč na hodinu byla pro mne něco absolutně fantastického. Neuměl jsem tehdy myslet na nějaké náklady a už vůbec mi nedoteklo,
že z toho budu muset zaplatit nějakou daň a nějaké odvody. Bylo to více, než jsem dostal za poslední brigádu a to mi stačilo.

Nabuzen úspěchem jsem domluvil schůzky i s dalšími dvěma páry. Jeden vypadal příznivě (ale chtěli svatbu i nafotit) a druhý mne poslal k šípkům.

V červnu, pár dní před první svatbou, jsem si uvědomil, že stále nemám
tu velkou kameru. A ani peníze na to, abych si ji koupil. Naštěstí tu byla má partnerka (dnes už manželka 🙂 ), která už celý rok vydělávala jako učitelka.

Vzala svých těžce ušetřených 30 000 Kč (výsledek její každodenní roční dřiny)
a investovala je do mne a do mé kamery.

No, na velkou kameru to nebylo. Tak jsem koupil alespoň tu největší malou, co měli. Dorazila mi dva dny před svatbou. Trochu jsem si jí osahal a hurá na první opravdovou zakázku.

Jasně že jsem byl nervózní a pořádně jsem se zapotil. Možná i proto, že jsem vůbec netušil, jak taková svatba vypadá. Na žádné jsem totiž do teď  nikdy nebyl.

Ani ve snu mne nenapadlo jít se na prostory, kde probíhal obřad, podívat o něco dříve. Natož oslovit nějakého kameramana či fotografa, že bych mu s nějakou svatbou pomohl, abych zjistil, kde smí a kde nesmí kameraman stát a jak taková svatba vlastně vypadá.

Musel bych v obou případech někoho oslovit a s někým něco domlouvat a to bylo přeci blbé …

No, něco jsem natočil a co jsem nezvládl na místě, to jsem dohnal ve střižně. Výsledek: Spokojení novomanželé. Pravda, za cenu, kterou mi platili, asi nečekali kdo ví jaké zázraky. I když díky mému nadšení jsem určitě podal lepší výkon, než kdejaký profesionál.

Brzy se ze mne stává i fotograf

Mezi tím se ozval ještě jeden pár, který si přál rovněž krom natáčení i fotit.
A mně došlo, že by bylo asi nejlepší poskytovat obě služby.

Jednoho mého spolubydlícího bavilo focení. Dokonce si nedávno koupil filmovou zrcadlovku. A tak slovo dalo slovo a hned jsem měl fotografa. Jen by to chtělo ten digitální fotoaparát.

Ještě, že jsem měl manželku. Ta už sice neměla žádné úspory, ale mohl jsem díky jejímu zaměstnání pořídit zrcadlovku na splátky. Tehdy Canon 350D se základním objektivem.

Pár dní na to se konala první společná akce a my s kamarádem nastoupili.

Já s největší malou kamerou, on s nejlevnější digitální zrcadlovkou se setovým objektivem, oba v poněkud velkém pomačkaném obleku.

Tentokrát jsem však byl zklamaný. Ačkoliv byl kamarád v zákulisí velmi sebevědomý, ukázalo se, že v terénu je na tom snad ještě hůře, jak já.

Nedokázal novomanželům říci, kam si mají stoupnout, jak mají pózovat
a společná fotka svatebčanů? Tak tu si musel zorganizovat ženich sám.

Na výsledných fotkách trčely z hlavy nevěsty sloupy, každá fotka byla jinak barevná (o RAW formátu jsme tehdy neměli ještě ani ponětí), spousta fotek přesvícených, spousta naopak tmavých, ale naštěstí, naštěstí bylo zachyceno vše podstatné.

Novomanželé fotky přijali v pohodě. Ale já jsem věděl, že touto cestou jít nechci, že taková spolupráce mne spíše zabrzdí, než aby mi pomohla.

Z natáčení jsem měl trochu ponětí o kompozici i o tom, co je clona a co čas.
A tak se stalo, že příští svatbu, jsem šel už fotit já. V režimu P a příležitostně
i AV, s automatickým vyvážením bílé a focením do formátu jpg, ale s velkým nadšením.

A tak se z Pepy Cvrčka stal fotograf.

Výsledek byl mnohem lepší, než od kamaráda. Nevěděl jsem toho více, neměl jsem ani tolik zkušeností, co on. Ale dal jsem do toho své srdce. Měl jsem obrovskou vnitřní motivaci.

Od té doby, když chtěli svatebčané jen fotit, jsem fotil a když chtěli natáčet i fotit, převzala focení má manželka a já natáčel. Manželka měla cit a s technikou jsem ji v průběhu svatebního dne dle potřeby pomáhal.

Než začnete s podnikáním, mějte raději finanční rezervu

Abych se choval „zodpovědně“, nechal jsem se zaměstnat na poloviční úvazek na té samé škole, co manželka. Jako učitel 1. stupně. Díky tomu jsem vydělával alespoň nějaké základní peníze na jídlo a na nájem a mohl se pak v klidu věnovat svému podnikání.

V podnikání není nic horšího, než finanční tlak, kdy prostě musíte za každou cenu vydělat peníze, jinak nemáte kde bydlet. To se Vám spoutají nohy, to se Vám zúží manipulační prostor, to jde všechno najednou mnohem hůře. Čím více tlačíte na pilu, tím hůře řeže. Je to právě tato situace, která způsobuje krach nejednoho podnikatele. Podcenění kapitálu.

Pokud uvažujete nyní o výdělcích z focení či natáčení, nebo o jakémkoliv jiném drobném podnikání, doporučuji mít buď několikaměsíční rezervu nebo začít při nějakém zaměstnání. Možná to půjde kvůli zaměstnání pomaleji, ale tu pohodu a klid nic nenahradí.

Byznys se rozjíždí do plných obrátek

Ale zpátky k mému příběhu. Brzy se ukázalo, že je mnohem větší zájem
o fotografy, než o kameramany. A tak i já jsem postupem času více přilnul právě k focení.

Svatební sezóna již skončila a já se svými pěti zakázkami vydělal neuvěřitelných 5000 Kč. Hrubého.

A co dál?

Maturitní plesy!

Připravil jsem 150 obálek a do každé z nich vložil dvoustránkovou nabídku.
A pak objel všechny střední školy v Plzni i Rokycanech. V každé škole navštívil sekretariát a požádal místní sekretářku, zda by mohla po jedné obálce dát
do každé maturitní třídy.

Asi si umíte představit, jak moc jsem se musel překonat 🙂 Některé sekretářky nejspíš hodily obálky přímo do koše, ale jiné je určitě doručily, protože jsem díky tomuto kroku měl hned první sezónu 11 maturitních plesů. Většinu z nich jsem fotil i natáčel (samozřejmě se svými nezkušenými kamarády na amatérskou techniku).

Neřekl jsem si o moc peněz, za natáčení 4600 (za 3 kameramany) a za focení také tak (za 2 fotografy). I proto byl o mé služby asi tak velký zájem. Maturanti hodně slyší na cenu. Ale já díky tomu získal hodně zkušeností, spoustu ukázkového materiálu a alespoň nějaký kapitál na koupi lepší techniky do příští sezóny.

A tak se rozjel můj byznys.

Paradoxně kvalita není to, co rozhodne o Vašem úspěchu v podnikání

Možná si říkáte, že to bylo nezodpovědné, skočit do všeho takto po hlavě.
Že jsem neměl dost zkušeností, abych odvedl špičkovou práci.

Ale o tom to není. Ne každý chce Mercedes. Jsou lidi, kterým stačí i Škoda.
A jsou lidi, kteří jsou rádi i za ojetého Fiata (a ti by ani nedocenili Mercedes).

Důležité je, abyste lidem, co chtějí Mercedes, nedodali ojetého Fiata za cenu Mercedesu.

A pokud lidem, kteří očekávají ojetého Fiata dodáte něco lepšího, zlobit se nebudou. Naopak, budou o Vás skvěle mluvit.

A tak když špičkový a zavedený fotograf, který fotí náročné zákazníky, odvede špičkový výkon (který se od něj očekává a je samozřejmostí), splní svůj úkol
a jde se dál.

Když však méně dobrý fotograf, který fotí lidi s nízkými nároky a nízkým očekáváním, odvede průměrný výkon (tedy horší než ten špičkový fotograf), mnohonásobně předčí očekávání svých zákazníků a ti jej budou opěvovat a vřele doporučovat.

Je to tak trochu paradox, že s horším výsledkem získáte lepší reference a lidé si Vás začnou doporučovat. Ale i to se může stát. Život není fair. Tak už se s tím smiřme a přestaňme se litovat 🙂

Když na to kouknu nyní, rozhodlo jedno. Měl jsem vizi a odhodlání. Začal jsem s tím, co jsem uměl. Nečekal jsem až bude ta nejlepší chvíle. Prostě jsem se vrhl do věci po hlavě. Nehledal jsem proč to nepůjde, ale jak to udělat, aby to šlo.

A ještě něco. Vždy jsem dělal vše nejlépe, jak jsem v daný okamžik uměl
(i když to z dnešního pohledu příliš kvalitní nebylo). A díky tomu se mi dost možná povedlo to, co jiným ne.

Byl to teprve začátek mé cesty. A ta byla ještě hodně dlouhá, než jsem došel
do bodu, kdy mi focení vydělávalo přes 50 000 Kč měsíčně. A byla plná nezdarů
a nepříjemností. Ale byla to cesta krásná, která mi dala do života strašně moc.

Pokud Vás to bude zajímat, pokud byste chtěli inspiraci, protože možná právě
na takové cestě sami v tuto chvíli jste, dejte mi vědět do diskuze pod tímto článkem a rád zas někdy zavzpomínám 🙂

Josef Cvrček
Pomáhám desítkám tisíc lidí mít větší radost ze života.
Komentáře
  1. Dagmar napsal:

    Super a inspirující. Obdivuji Vaši odvahu. Palec nahoru

  2. Ľuboš napsal:

    Pekný článok. Ja som sa nedávno pustil do fotenia virtuálnych prehliadok a interiérov. Moja hlavná práca mi vynáša celkom pekné peniaze a nesťažujem sa ani na jej náplň. Fotenie ma ale baví oveľa viac a raz by som chcel aby sa to stalo mojim hlavným finančným príjmom. Kedy je ten správny moment dať v hlavnej práci výpoveď a venovať sa na plno foteniu? Z môjho pohľadu je to dosť riskantné a bude ťažké sa vymámiť z tej komfortnej zóny. Viem, že všeobecná odpoveď asi neexistuje, ale som zvedavý na Váš názor.

    • Josef Cvrček napsal:

      Myslím, že ta pravá chvíle je, když přestanete mít strach, zda to zvládnete. Když si prostě budete jistý, že to dáte.

      Bývá to snadná matematika. Pokud ve volném čase po práci budete focení věnovat 2 hodinny denně (60 hodin měsíčně) a vyděláte si tím např. 10 000 Kč a k živobytí Vám stačí 20 000 Kč měsíčně, nebude těžké uvěřit tomu, že když dáte výpověď a budete mít na focení a hledání zakázek 5x více času, dokážete vydělat 2x více.

      Ještě snazší by bylo, pokud by se našel poloviční úvazek, který Vám vydělá 10 000 Kč, 10 000 Kč z focení už vyděláváte – máte svých 20 000 Kč jistých a i když možná klesnete oproti stávajícímu platu, získáte tak tutově peníze na živobytí a další 4 hodiny denně pro focení. V tomto modelu tedy minimalizujete riziko.

      Jakmile najdete model, který Vám bude připadat funkční a nebudete o něm pochybovat, nastala ta správná chvíle. Pokud jsou tam však nějaké pochyby a cítíte, že by to nemuselo vyjít, pak hledejte raději jiný, ještě lepší model. Soustředěná mysl dokáže zázraky!

  3. Věra Turková napsal:

    Milý Pepo,Vaše články jsou skvělé,a Vaše vysvětlení k pochopení pro všechny.Nedávno jsem si koupila vaše dvě elektronické knihy a stále se k nim vracím.Vaše články moc ráda čtu a už se těším na další povídání,rady i inspirace.mějte se moc fajn a díky,že tu jste:)

  4. Hela napsal:

    Krásne sa to čítalo,, po každom vašom článku, či videu som bližšie a bližšie k môjmu odhodlaniu fotografovať naplno a nebrať fotenie len ako brigádu, ktorá ma však neskutočne napĺňa… :-).

  5. ZdenaT napsal:

    Ráda jsem si početla, ačkoliv se mě profesionální dráha netýká, jsem důchodkyně s berlemi a fotografie mám moc ráda a chtěla bych o focení něco vědět. To abych mohla mít nějaké povědomí jak na to, když si budu chtít pro svoji radost něco vyfotit. Máte skvělý dar dobře vysvětlit a ve videích podat tak, že nelze jinak, než téma pochopit. Až budou nějaké ušetřené korunky, tak bych chtěla od Vás koupit kurz na Zoner Photo Studio. Těším se na další články, zajímat budou určitě i mě. Mějte s Vaší celou rodinou pokojné Vánoce a radost, že je prožijete spolu. 🙂

    • Josef Cvrček napsal:

      Hezký den, Zdeno,

      děkuji za milou zprávu!

      Vám přeji úplně to samé a navrch ještě pořádný kus inspirace a radosti (nejen) z focení 🙂

      Mějte se fajn!

  6. marek napsal:

    Pepo super sa čítajú tvoje inšpirácie, myslím že každý sa v nich nejak nachádzame. Myslím že si presne príkladom toho, ako dnes robiť dobrý biznis, teda poctivo so zápalom a úprimnosťou. Nie pre peniaze, ale tie sú chvalabohu toho výsledkom.
    Tiež sa stretávam s tým, že mám dilemu keď ľudia nevedia čo chcú a ešte sa im nechce ani veľa platiť. A keď si človek povie, že títo nie sú nároční, práve opak býva pravdou a vytíkajú kdeakú maličkosť. Ale už som prišiel na to, že jediná cesta je maximálne im vyhovieť i keď to nie je zaplatené, ale môžem sa tým veľa naučiť a ak sú nakoniec spokojní, tak doporučia trebars takého čo dobre zaplatí.

  7. Křižík napsal:

    Skvělý článek. Jako introvert spoustu z toho chápu. A máte skvělou manželku 🙂

  8. Aleš Tvrdý napsal:

    Toto je skvelý článok ! 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.