Krysí závod fotografa aneb proč mají fotografové často prázdné peněženky

Koupíte si nový fotoaparát. Čekáte od něj nejen kvalitnější fotky, ale i to, že Vám nějakou dobu vydrží. Však Vám nový mazlíček udělal slušnou díru do rozpočtu. Zařeknete se, že máte na několik dalších let vystaráno. Ale …

Jak se fotograf dostane tak trochu nechtěně do začarovaného kruhu

Tak takto podobně začíná příběh nejednoho fotografa. První překvapení přijde skoro hned. Lepší fotky se nedostaví. Fotí se lépe, na displeji jsou trochu lepší barvy, snad je fotka i maličko prokreslenější, to ano, ale za ty peníze jste možná čekali více.

pozor na koupi nové fotografické technikyJe to jako když si klavírista koupí nový klavír. Zní trochu lépe, ale hrají na něj pořád ty samé ruce. Ty samé ruce, ty samé noty, ty samé skladby. Koupí klavíru se Chopina hrát nenaučíme.

U klavíru nám to přijde zřejmé. U fotografií nikoliv. Myslím, že neustále přeceňujeme to, jak moc záleží na technice.

Dost možná i toto je ten pravý důvod, proč má téměř každý fotograf neodolatelnou chuť nakupovat stále nové a nové foto vybavení. Tváří v tvář novým zrcadlovkám a objektivům zapomínáme na svá předsevzetí, že pár let nebudeme kupovat nic.

Máme před sebou jen vidinu ještě hezčích fotek. A proto jdeme a koupíme tu objektiv, tu stativ, tu filtr tu novou zrcadlovku, tu novou brašnu bo se nám to do staré již nevejde …

A pořád dokola. Ještě že výrobci fotografického náčiní nezahálí a stihnou nás vždy zásobovat novými modely, co umí ještě pár šikovných věcí navíc. A tak, než stihneme nakoupit vše, co je k mání, jsou tu již nové vychytanější modely, nové blesky, nové odpalování, drony na letecké záběry …

Z původní dobře míněné investice 15 000 Kč do základní zrcadlovky se setem dvou základních objektivů se stává krysí závod, nikdy nekončící honba za novým ještě lepším fotografickým vybavením.

Znám tu touhu. Prošel jsem si tím. Pod článkem najdete tabulku, jak to bylo s fotografickou technikou u mne 🙂

Proč fotografové kupují převážně to, co si mohou jen taktak dovolit?

Když jde o nákup nové fotografické karty, kterou si se svým rozpočtem můžeme dovolit zcela bez problémů, jsme velmi obezřetní. Velmi zodpovědně se rozhodujeme, zda ji opravdu potřebujeme, či nikoliv. Vážíme každou korunu.

Běda ale, když jde o něco, na co musíme ještě chvíli šetřit nebo si dokonce někde půjčit. To kupujeme jak diví! Slastně si prohlížíme luxusní objektivy, těla fotoaparátů vyšší třídy než máme a představujeme si, že je jednou také budeme mít.

Jakmile nastane chvíli, že už by to mohlo jít, okamžitě nakupujeme a vždy si najdeme spoustu logických argumentů, proč to musíme udělat. Přitom už dávno rozhodly emoce. Touha. Logické argumenty jsou jen účelovou obhajobou naší volby.

Není divu. Je to ve své podstatě nám lidem přirozené. Když něco nemůžeme mít a toužíme po tom, považujeme to za vzácné. Máme to v hlavě zaparkované jako něco luxusního, nedostatkového. O to více to pak samozřejmě chceme.

Děti si už odmala také chtějí mnohem více hrát s hračkami, které nemohou mít (s hračkou, s kterou si hraje jiné dítě – a to i tehdy, když je k dispozici ještě jedna, ta samá hračka – vždy je ta, co drží jejich kamarád, nějakým záhadným způsobem o něco lepší).

Pokud je pak jen záblesk naděje, že toto vzácné a nedostatkové fotografické zboží můžeme získat, uděláme vše pro to, abychom jej měli.

Mé zkušenosti to jen potvrzují. Dnes bych si mohl dovolit zrcadlovku Canon 1D C. Jak já jsem ji chtěl mít … A víte co? Už o ni tak nějak nemám zájem. Co bych s tím dělal 🙂 Vidíte, nejde o nedostatkové zboží a tak mne to moc neláká. Nyní koukám na koupi opravdu pragmaticky, bez emocí.

Také jsem si původně koupil jen jednu zrcadlovku

2005 – první digitální zrcadlovka Canon 350D se setovým objektivem – 20 000 Kč

Padly na ni všechny úspory manželky a zařekl jsem se, že mi bude stačit a dlouho si již nic nového nepořídím. Měl jsem samozřejmě ohromné množství logických důvodů, proč pro své podnikání potřebuji zrovna tuhle digitální zrcadlovku.

2005 – setový teleobjektiv 70mm-200mm – 7000 Kč
2005 – brašna – 1800 Kč
2005 – blesk Canon 430 EX – 8000 Kč
2005 – objektiv Canon 50mm F= 1,8 – 3000 Kč
2006 – stativ – 2500 Kč
2006 – světelný objektiv Tamron 17 – 55 mm, F=2,8 – 11 000 Kč
2007 – digitální zrcadlovka Canon 30D – 28 000 Kč
2007 – objektiv sigma 24mm – 70mm F=2,8 – 18 000 Kč
2007 – širokoúhlý objektiv Tamron – 13 000 Kč
2007 – blesk Canon 580 EX – 11 000 Kč
2008 – dálkové odpalování na blesky s TTL – 6000 Kč
2008 – lepší stativ – 7000 Kč
2008 – větší brašna – 3000 Kč
2008 – první fotoateliér – 20 000 Kč
2008 – objektiv Canon L 24-70mm F=2,8 32 000 Kč
2009 – objektiv Canon L 70mm-200mm F=2,8 28 000 Kč
2009 – ještě větší brašna – 4000 Kč
2010 – zrcadlovka Canon Mark II 5D – 49 000 Kč
2010 – blesk Canon 430 EX – 7 000 Kč
2012 – objektiv Canon L 24-105mm F=4 IS – 20 000 Kč
2005 – 2010 – fotografické filtry – 8 000 Kč
2009 – 2012 – další technika fotoateliér – 55 000 Kč

celkem: 362 300 Kč

A kdo ví, na co vše jsem ještě zapomněl 🙂 Naštěstí jsem neměl k dispozici více peněz, jinak by byl finální účet ještě podstatně vyšší! 🙂

Musel jsem totiž nakupovat i video techniku (krom focení jsem i natáčel – dělal jsem totiž vše, přesně tak, jak nedoporučuji v tomto článku ve 4. bodu – inu, drahé to zkušenosti). A jak správně tušíte, tam lítají peníze ještě výrazně vyšší.

Josef Cvrček
Pomáhám desítkám tisíc lidí mít větší radost ze života.
Komentáře
  1. Martin napsal:

    Jsem také slintal co chce FF klidně z druhé ruky a světelný teleobjektiv, aby zachytil výraz tančícího páru v letu přes sál jak to viděl na obrázcích nejednoho fotografa. Alespoň trošičku se mu přiblížit… Přitom se začátečnicky lopotím s portrétem. Trvalo rok než než se mi povedla první dobrá práce. Zcela náhodou. Zopakoval jsem to zase za několik měsíců neúspěchů – kompaktem…) Dnes už si trošku věřím, protože začínám chápat co dělám. I díky tomuto webu. Děkuji.

  2. Honza Musil napsal:

    Na jednom zahraničním webu jsem na toto téma četl trefné moudro:
    Amatér se obává špatného vybavení, zkušenější fotograf techniky focení a profík světla.

  3. Zip napsal:

    Souhlasím s článkem, ale ne bez výhrad. Jako Jiří Veselý fotím koncerty a taky jsem si prošel cyklem – kompakt – lepší kompakt – ještě lepčí kompakt… a fotky furt nebyly nic moc. Tak jsem pořídil zrcadlovku (to naprosto nejlevnější a nejzákladnější, co bylo) a tím se začal focení věnovat více. Dokoupil jsem lepší (světelná) skla a nakonec jsem skončil u FF (kvůli možnosti vyšších ISO). Teď mám vše, co potřebuji (už nějakou dobu) a nevidím důvod, jít po něčem dalším. Vlastně – koupil jsem si starého Heliose na hraní, za pár stovek. 🙂

    Samozřejmou součástí je, že s koupí zrcadlovky jsem začal hodně studovat, načetl jsem vše možné o teorii, od kompozice a expozice až po to, jak foťák funguje. A samozřejmě, že tohle hlavně, spolu s tréninkem, vedlo k tomu, že jsem se zlepšoval. Jenže bez koupi zrcadlovky by mě focení, jako koníček nechytlo, nestudoval bych teorii…

    Obecně bych řekl, že není špatné, dokupovat techniku, ale mělo byt o být s chladnou hlavou a z konkrétních důvodů.

  4. Housenka napsal:

    Zdravím Pepu a všechny co čtou jeho příspěvky k focení. Fotím tak od 7o let minulého století a od 85tého profesionálně. Prošlo mě i v dobách svízelných několik fotoaparátů středního a velkého formátu, včetně kinofilmu s větším či menším příslušenstvím a musím říct, že fotku dělá fotograf , to je samozřejmé ale zároveň říct, že žádná technika není universální a proto se neustále mění a dokupuje. Dnes se opět považuji za amatéra a používám 4/3 systémem

    • Jiří Křesina napsal:

      Já fotím přibližně od roku 1970, vyzkoušel jsem si i práci vedoucího dětského fotokroužku, i práci podnikového fotografa. Kdysi jsem si pro zajímavost chtěl spočítat kolik různých typů a značek fotoaparátů mi prošlo rukama s kolika jsem i něco vyfotil s u 20. mě pokračování v tom seznamu přestalo bavit. Dodnes si živě vzpomínám jak jsem dětem ve fotokroužku i jejich rodičům říkal že se z člověka nestane fotograf jenom tím, že si pořídí drahý aparát a jak bylo těžké přesvědčit někdy jejich rodiče, že dítě s brýlemi nemůže mít foťák k oku atd. Dnešní mládež zase nechápe jak se někdo mohl naučit fotit s klasickou technikou, kde člověk nevidí fotky hned po vyfocení. Já zase nechápu jak někdo může fotit proti slunci a výsledek vydávat za vrchol umění nebo vystavovat své fotky a ani nevědět co je to zlatý řez nebo hloubka ostrosti atd.

  5. pepino48 napsal:

    …bohužel, tak jako v jiných případech pokud jde o koníčky svatosvatá pravda. Ale na argumenty si vzpomenu vždy, když o něco jde …..

  6. Michalis napsal:

    Co rict … opet skvely clanek ,napsany ze zivota a plny pravdy… libila se mi veta ,kdy jste si koupil prvni zrcadlovku se slibem zene,ze uz nikdy nic jineho..:-D … presne to same jsem rikal me zene pred par lety pri nakupu me prvni dslr D7000… diky za super clanek..

  7. Michal Duda napsal:

    Tentokrát se musím ozvat, protože mně to z duše nemluví 🙂 Nemám to tak, že bych nutně musel shánět novější a novější techniku na focení. Spíš podle potřeby …

  8. Jaroslav Jelínek napsal:

    Já jsem dle seznamu ve druhém roce fotoživota :-))) Je to mor. Ono pohodlnější je kupovat, než učit se :-). Jo jo, to ale platí pro všechny věci v životě, vždy se nějaký důvod najde ! Utrácejme, život je krátký že ? 🙂 Pepo píšeš nám z duše…. díky.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů