Možná čekáte rychlý a jednoduchý návod, jak nastavit foťák pro focení
pod stromečkem. To abychom zachytili neopakovatelné zážitky a chvíle trávené společně s rodinou.
A možná Vám ho v dnešním článku i dám 🙂
To, o co se s Vámi dnes chci podělit, je ale něco trochu jiného.
Ještě pár let zpátky, když byli mí dva synové docela malí (dnes 8 a 7 let),
jsem fotil jak o závod. Plán byl vždy stejný:
Rychle! Zachytit jejich rozzářené oči, když vchází do místnosti s nasvíceným stromečkem! Rychle zachytit prskavky na stromečku! Rychle vyfotit děti nasvícené prskavkami! Rychle vyfotit betlém! A hned pak vyfotit ozdoby
a řetězy, které děti sami vyráběly!
A pak rychle zachytit, jak trhají papíry! Jak se perou s krabicemi! Jak jsou napjatí a plni očekávání, co najdou uvnitř! A pak to štěstí, když tam vidí svou vytouženou hračku!
Jenže, při realizaci plánu se zpravidla odehrálo něco podobného:
Co to? Zatím jsem vyfotil jen to, jak přichází ke stromečku a na náhledu vidím, že zde něco nehraje. Blesk mi bliká nějak moc! Musím rychle změnit nastavení. A nemám moc vysoké ISO? Honem, druhý objektiv, ten světelnější! A potřebuji jiný úhel, odsud to nevypadá pěkně.
Filípku, koukni na mě!
Vojtíšku, kuk!
Tak nějak vypadaly naše Vánoce přes objektiv…
Ještě dlouho poté, co měly děti dárky rozbalené, jsem listoval fotkami a kontroloval, zda mám alespoň pár pěkných záběrů. Zda budeme mít nějakou vzpomínku.
A tak to bylo i o narozeninách, při besídkách ve školce, u zápisu do první třídy…
Pořád dokola.
Ty nejdůležitější chvíle se svými dětmi jsem prožil skrz objektiv.
Ani neumím popsat, jak jsem byl překvapený, když jsem na jedny narozeniny odložil svůj fotoaparát a rozhodl se nefotit. Právě jsem prožíval fotografickou krizi 🙂
Nejprve jsem byl nervózní. Můžu si to dovolit? Můžu si dovolit nefotit to,
co všichni fotí? Opravdu to zvládneme bez fotky, kde Filípek sfoukává svíčky
na dortu?
Pak to ale přišlo. Poprvé za šest let, co se narodil. Narozeniny, které jsme opravdu, ale opravdu strávili spolu.
Je něco jiného fotit, jak dítě sfoukává svíčky a něco jiného je foukat s ním.
Je něco jiného fotit, jak si hraje s autíčkem a hrát si spolu s ním. Stejně tak je něco jiného fotit, jak vykrajuje perníky a něco jiného je vykrajovat je s ním.
A to ani nemluvím o tom, že je něco jiného vykrajovat perníky s tříletým dítětem a něco jiného je vykrajovat s čtyřletým. A to je zas jiné, jak vykrajovat perníky s pětiletým dítětem.
To jsou jiné otázky, to je jiná atmosféra.
Zkrátka, je něco jiného vidět to všechno přes objektiv a neustále přemýšlet
nad ISO, časem, clonou či nad kompozicí, a něco jiného je v klidu stát, mlčet
a bez jakýchkoliv myšlenek vše naplno prožívat. Být přítomen. Tady a teď.
To jsou jiné emoce, to jsou jiné vzpomínky, to… To se musí prožít.
No, nevím, jak to máte Vy, ale vím, že letošní Vánoce bude mít naše 9 měsíční Anežka opravdu málo fotek. Zato si je ale užijeme a budou plné úsměvů
a vzpomínek, které nepotřebují vyfotit. Proč? Protože budou tak intenzivní,
že zůstanou v našich hlavách. Napořád.
Vycházím z toho, že fotíme v místnosti, kde je méně světla a chceme zachytit kouzelnou atmosféru Vánoc, svíček, prskavek a světýlek… Protože jsme v místnosti, používáme s největší pravděpodobností ohniskové vzdálenosti mezi 17 mm až 60 mm.
Ideální je režim M. Zatím bez blesku.
Začněte s vyšším ISO, třeba 800 nebo 1600. Dejte opravdu malé clonové číslo (klidně nejmenší) a čas už vyberte takový, aby byla fotka expozičně tak akorát, nebo trochu tmavší. Měl by být alespoň 1/50, nebo lépe 1/100. Při delších časech by mohla být fotka rozmazaná vlivem třesoucích se rukou a stejně tak by mohl být již rozmazaný pohyb lidí.
Je fotka příliš tmavá?
-> dejte vyšší ISO nebo menší clonové číslo
(pokud máme objektiv s proměnnou světelností např. 1:3,5-5,6, může pomoci focení na menší ohniskovou vzdálenost – více ze široka – kdy půjde nastavit clona i na hodnotu 3,5 oproti dlouhému ohnisku – přiblížení – kdy bude minimální clonové číslo 5,6)
Je fotka příliš světlá?
-> dejte nižší ISO, nebo větší clonové číslo nebo kratší čas
Je fotka celá rozmazaná?
-> dejte kratší čas
Zároveň bude nutné zvýšit ISO nebo dát menší clonové číslo.
Je rozmazaný pohyb na fotce?
-> dejte kratší čas
Zároveň bude nutné zvýšit ISO nebo dát menší clonové číslo.
Potřebujete dát vyšší ISO a už se bojíte šumu?
Je lepší fotka zašuměná, než rozmazaná 🙂
Je třeba menší clonové číslo a už to nejde?
Pak nezbude než fotku zesvětlat vyšším ISO.
Nebo rozsvítit 🙂 Pokud tedy ještě je co.
Pokud už není co rozsvítit, pokud už nemůžete dát vyšší ISO, pak jste narazili na limity svého fotoaparátu a budete muset doufat, že od Ježíška dostanete světelnější objektiv (díky kterému budete moci dát menší clonové číslo).
Proč vlastně fotoaparát v režimu M?
A proč hledáme ISO, čas a clonu, které vedou k fotce expozičně tak akorát nebo trochu tmavší?
Protože jen v tomto případě blesk vyprodukuje jen trochu světla na dosvícení scény. Pokud by blesk vyprodukoval světla hodně, zničili bychom světelnou atmosféru Vánoc.
Až nyní zapínáme (otevíráme) blesk.
Necháváme ho v režimu TTL. Fotoaparát se už sám postará o to, že blesk blikne jen trochu a že nezničí světelnou atmosféru. Pokud máte externí blesk a bílé stropy, můžete blesk i lehce vytočit vzhůru směrem ke stropu. Pak ale to, co fotíte, nesmí být moc blízko k objektivu.
A jak vyvážit bílou?
Vyvážení bílé doporučuji nechat na automatice, protože nám na scénu bude svítit hned několik zdrojů světla. Nebo ještě lépe fotit do RAW a řešit až v PC.
Možná byl výše popsaný postup spíše pro pokročilejší fotografy. Nicméně focení ve špatně nasvícené místnosti také není nic jednoduchého. Tím spíš, chceme-li uchovat originální světelnou atmosféru.
A ano, asi mne přesvědčíte, že pár fotkami nic nezkazíme. Máte pravdu.
Jde jen o to umět najít tu neviditelnou hranici, tu čáru, ten okamžik, kdy už je fajn odložit fotoaparát. Nebo naopak, kdy jej už vzít.
Mně osobně se osvědčila ta druhá cesta. Ty nejintenzivnější chvíle prožít
bez foťáku. Užít si ty rozzářené oči. A pak, když už děti rozbalují třetí nebo čtvrtý dárek, udělat nějakou tu fotku. I u narozenin mohu vyfotit děti až
ve chvíli, kdy dojídají dort. Nemusím mít přeci fotku, jak sfoukávají svíčky.
Krásné svátky! 🙂
Jj to jste říkal ve videovem kurziku.
jeden rok jsem taky vlastne uplne zapomnela fotit, ani nevim, jestli jsme pak po tom vsem udelali spolecnou fotku u stromecku… ale jinak taky fotim vetsinou jednu dve fotky z peceni, kdyz si odskocim, abych zvecnila deti cele zmazane od mouky a u stromecku az kdyz uz je vetsina darku rozbalenych a pak udelame peknou spolecnou fotku s rozbalenymi darky u stromecku… a opravdu si to vic uzivam, nez kdyz jsem dokumentovala vse pres objektiv kamery nebo fotoaparatu…
dekuji za kurz, rady a pomoc a preji klidne a pohodove predvanocni dny
Obdivuji Vaše nadšení pro fotografování. I výborně popsané rady ! Obávám se ale, že už nejsou aktuální. Možná se mýlím, ale od doby, kdy jsem odložil PRAKTICU / a expozimetr / a začal fotit s „automatem“, už mi neposlouží.
Dobrý den. Pokud čtete a hlavně vnímáte, tento článek Vám plně poslouží.
Zkuste to znova a od začátku
L.Beneš
Chce to rozumně vyvážit, ale osobně dávám bezprostředním zážitkům přednost před pořizováním fotografických důkazů, že žiju :-).
ANO – také mne ta ruka vždycky svrbí…. ale minulé vánoce se u stromečku objevila dvouletá vnučka a její půlroční bráška – a na focení jsem nějak mimoděk zapomněla! Nelituji toho, bylo pak spoustu dalších příležitostí, ale uvědomila jsem si, že i zde platí MÉNĚ JE VÍCE ….
Zdravím a přeji krásné a pohodové svátky vánoční a hodně radosti s těmi třemi človíčky!
Alena K.
Je krásné, když si fotograf uvědomí, že důležitější je nefotit, ale prožívat sílu okamžiku…
Krásne. Vďaka za podnetný článok!
Pěkně napsáno
Osobně se mi osvědčilo postavit foťák na stativ a bezdrátovým odpalovačem průběžně fotit. Děti foťák postavený kdesi v rohu ani nevnímají a já si to můžu užívat s nimi. Ano, chce to chvilku přípravy, správné nastavení M a fotit do RAWu. Široké ohnisko pak pojme většinu scény a dá prostor k případnému výřezu.
Díky za tip Davide
Úplne s Vami súhlasím, pretože tie najkrásnejšie chvíle sa už nikdy nebudú opakovať a ani tie najkrajšie fotky nevrátia tie pocity, ako ten „naživo“ prežitý okamih.