Když začíná divadlo

Můj dnešní den začíná jako vždy, když mám volno. Ráno ve čtyři hodiny
se vzbudím a jdu se podívat z kuchyně, jaká je obloha. Mám odtud celkem
fajn výhled na kopce nedaleko a rozhoduji se, zda jít fotit nebo pokračovat
ve spánku. Tentokrát vyhrálo focení.

Balím všechny komponenty a odcházím z domu na nedaleké místo – mohl by tam být docela pěkný východ slunce. Vracím se asi v půl deváté. Povedlo se to. Jsem spokojený, vyplatilo se vstávat. Sehnal jsem si nový objektiv s ohniskem 150 – 500, tak bych chtěl zkusit dnes i nějakou zvěř nebo ptactvo. Odpoledne jsem dohodnutý s kamarády, co se tomu věnují už déle, že bychom skočili
na vodní dílo zde u nás, je tam všelijaké vodní ptactvo – alespoň ho vyzkouším. Už předem jsem tušil, že obloha by mohla být i večer dobrá, protože den předtím pršelo. Když se vyčasí, většinou se obloha pěkně zabarví. Pro jistotu jsem s nimi dohodl, že pokud se vše povede, někam bychom vyběhli i na západ slunce. Kam, to se ještě uvidí.

Takže vedle focení ptactva zároveň sleduji, co se děje nahoře nad námi, abychom mohli včas zareagovat a případně to stihli. Moje předpověď se naplnila, asi kolem třetí se z mraků začalo ukazovat modré nebe a věděl jsem, že západ by mohl být pěkný. Balíme věci a nasedáme do auta. Místo, kam chceme jít, je asi půl hodiny odsud. Je více míst kde by se dalo… ale nemůžeme být všude, což je škoda 🙂 V autě ještě konzultujeme co a jak.

Až na křižovatce měníme plán a místo doleva odbočuji doprava. Neplánované akce jsou nejlepší, jak se říká.

Je zde obec Stráňavy, nad ní pak obrovský lom a z něj krásný výhled na celou Žilinskou kotlinu. Nahoru se dá dostat autem, už vícekrát jsem tu byl fotit. Rozhodli jsme se tedy na poslední chvíli, že to zkusíme tady. Během stoupání serpentinami se nám odkrývají pěkné výhledy a vypadá to zajímavě. Když vycházíme na vrchol, je tu doslova vichřice. Na místě, odkud je pěkný výhled, je taková větší plocha, takže když déle prší, vytvoří se zde kaluž vody. Přiznám se, trochu jsem s tím i počítal. Už jsem se ji jednou snažil zakomponovat do fotky, ale moc se mi to tehdy nepovedlo. Tak snad to bude teď lepší.

Když začíná divadlo 1Autor: Miroslav Broz

Focení je dost problematické. Fouká, rukama tlačím na stativ, i když je dost těžký a robustní, aby nebyly fotky rozostřené. Je mi jasné, že některé asi rozostřené budou, ale něco by se snad mohlo podařit.

Při focení západů a východů slunce používám téměř vždy časový bracketing. Někdy ani není třeba, ale pro jistotu, abych neměl přepaly. Iso nechávám na 100 a clonu na f9. Nastavení času je různé podle toho, kolik je světla. Sleduji histogram a krátím nebo přidávám. Mám tak z každého záběru tři různé expozice, takže to můžu, když tak i sloučit do jedné fotky.

Fotíme, co to dá, i když si koledujeme o odfouknutí. Obloha je však neskutečná a bylo by škoda to nezvěčnit. Takové divadlo jsem už dlouho neviděl a kolega, co je tu s námi, říká, že něco podobného neviděl ještě nikdy.

Jsem rád, když se akce vydaří a všichni jsou spokojeni, protože focení je spojeno s pěknými zážitky, na které si při prohlížení našich fotek vzpomeneme.

Divadlo však pomalu končí. Nedá mi to teď, abych nevyzkoušel i panorama – je to moje oblíbená disciplína. Dávám foťák na výšku, po třech záběrech máčkám spoušť a pomalu posunuji tak, aby se asi ve třetině obrázku snímky překrývaly.

Když začíná divadlo 2

Autor: Miroslav Broz

Nemám panoramatickou hlavu. Zatím to ale jde i bez ní 🙂 Je dofoceno. Cestou dolů hodnotíme, jak neskutečné to dnes bylo. Takový závěr dne jsem potřeboval, jsem spokojený. Doma fotky obhlížím a něco vybírám na ukázku.

Stálo to opravdu za to 🙂

Autor: Miroslav Broz

Josef Cvrček
Pomáhám desítkám tisíc lidí mít větší radost ze života.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů