o focení, jednoduše

Až budu umět fotit

kde začít s focením

sebevedomi-fotografShodou náhod jsem dnes dostal dva téměř identické emaily. Toto je část jednoho z nich:

„Říkala jsem si, že bych si mohla pořídit ateliér a začít fotit děti. Nejprve jsem byla z nápadu unešená.
Ale později jsem dostala pocit, že by to bylo moc velké sousto. Nevím, zda bych byla dost dobrá. Vlastně
ani nemám drahou techniku a peníze na to, abych
si ji pořídila. Nemám dost zkušeností a ani moc času.
Po zralém uvážení jsem se rozhodla, že zůstanu u svého amatérského focení a k plánu se vrátím později.
Až dozraju do lepších fotek a až bude více času.“

Mé zkušenosti říkají, že přesně toto se odehrává v hlavách většiny fotografů. Mají odvážné plány. Jenže nemají moc času. A navíc ještě nejsou dost dobří.

Jak se vlastně liší ti úspěšní a dobří fotografové od těch ostatních? Co myslíte? Čekali na to, až byli dost dobří? Nebo se chovali nezodpovědně a šli fotit,
i když o sobě věděli, že dobří ještě nejsou? Vyplatí se snad drzost a nepoctivost?

Abychom našli odpověď, budeme se muset do všeho ponořit trochu hlouběji.

Fotograf, který se dostal do začarovaného kruhu

Představme si nyní fotografa, který se pere s myšlenkou: „Ještě nejsem moc dobrý. Musím dozrát do lepších fotek.“ Jaké má takový fotograf možnosti?
Jen dvě.

Může se rozhodnout, že ještě počká. S největší pravděpodobností si za rok, pokud ještě vůbec bude fotit, bude myslet to samé. Bude si říkat: „Už mám něco za sebou, ale ještě bych rád zlepšil tohle a tamto. Raději ještě chvíli počkám“.

Za další rok se něco nového naučí, ale stále bude kolem sebe vidět mnohem lepší fotky mnohem lepších fotografů. Naprostá většina takto čekajících fotografů se prostě a jednoduše zacyklí. Nikdy totiž nedojdou do stádia,
že budou mít pocit: „Jsem připravený, jdu do toho.“

Vyplatí se drzost a nepoctivost?

Druhá možnost je se i přes své pochybnosti o své kvalitě do focení zakázek pustit. Náš fotograf může používat i nějaké afirmace. „Jsem dobrý fotograf
a dokážu cokoliv.“

Jenže, pořád se bude oblbovat. Pokud ho vůbec napadla myšlenka: „Ještě nejsem dost dobrý“, pak opravdu ještě není dost dobrý a co hůř, má to zaryto hluboko ve svém podvědomí.

Když tomu nevěří on sám, těžko tomu uvěří potenciální zákazník. Zakázky s největší pravděpodobností nesežene. Nebude se umět prodat. Je velmi složité prodat něco, čemu sami nevěříte. Vlastně, jde to proti všem slušným mravům.
I když se to člověku povede, stejně nemá z takových peněz radost a nedokáže
si je opravdu svobodně užít.

Nemluvě o realizaci zakázky, kterou by sehnal. Je skoro jisté, že by neodvedl dobrý výsledek.

Sebevědomý a nesebevědomý fotograf

Víte, potíž je v něčem trochu jiném. Není to o tom, kolik toho člověk umí
nebo neumí. Je to otázka sebevědomí.

Pokud si není fotograf sám sebou jistý, pak ho napadají podobné myšlenky. Svou jistotu hledá v tom, že se ještě trochu zlepší. Svou jistotu chce najít v tom, že bude mít více zkušeností. Pak už se přeci bude cítit jistěji.

Jenže, bohužel, pokud má někdo problém se sebevědomím, bude s ním mít problém i za rok, i za dva, i za deset let. Tedy alespoň tehdy, pokud si neuvědomí, že není nutné pracovat na kvalitě fotek, nýbrž na svém sebevědomí.

Možná Vás napadne, že s přibývajícími zkušenostmi naroste i sebevědomí.
Ale kdepak. Pokud vůbec, tak jen nepatrně a hodně pomalu. Sebevědomí je mnohem komplexnější a složitější záležitost. Pochvala několika lidí: „Ty máš
ale krásné fotky“, sebevědomí nezachrání.

A jak to tedy mají ti úspěšní fotografové? Jsou sebevědomí. Podobné myšlenky, zda jsou dost dobří, je prostě nenapadají. Ví to. Ví, že to dokážou. Věří sami v sebe. Stejně jako málo sebevědomí fotografové si uvědomují,
že je cestou potká hodně překážek. Ale nebojí se jich. Jsou si jisti sami sebou,
že je překonají a že si s nimi poradí.

Kde má tedy fotograf začít?

Kde tedy začít, když si nejste jisti, zda jste už dost dobří? Ponořte se více
do svých myšlenek a do svého nitra, než do teorie fotografie a čtení fotografických diskuzí. Tam totiž píše jeden sebevědomý fotograf vedle druhého. Nebo že by to bylo právě naopak? 🙂

Kdo je to sebevědomý člověk?

Zbývá snad už jen malý dodatek. Kdo je to sebevědomý člověk? Ten co všechno ví? Ten kdo zná skvěle fotografickou teorii a dokáže na všech fotkách najít nějakou chybu? Ten kdo neustále mluví a ví si se vším rady? Je to ten člověk, který když vy začnete mluvit o své dovolené, řekne: „To nic není,
to já …“?

Ne. Kdepak. O těchto lidech často říkáme, že jsou příliš sebevědomí. Trochu paradoxně. Právě tito lidé nemají o sebevědomí ani páru. Svou nejistotu zahalují pod roušku hrané jistoty. Potřebují na sebe strhávat pozornost právě tím, že mluví o sobě a o tom, jak oni si se vším poradí. Nebo tím, že upozorňují na chyby ostatních. Třeba i tím, že tráví čas kritikou jiných
či jejich pomlouváním
.

Sebevědomého člověka poznáte jednoduše. Často mlčí a hodně naslouchá. Zajímá se o ostatní. Je si totiž sám sebou jist, a proto nepotřebuje upozorňovat na svou osobu a na své úspěchy. Nepotřebuje si ukájet své ego. Nepotřebuje „navyšovat“ si své sebevědomí pomlouváním a shazováním ostatních.

Nevím, jací jste Vy. Vím jen jedno. Od teď už bezpečně poznáte, kdo je sebevědomý a kdo ne. Však se stačí podívat do pomyslného zrcadla. Schválně. Jak se chováte ve společnosti Vy? Mluvíte o sobě, nebo naopak pečlivě nasloucháte? Pomlouváte práci jiných, nebo si hledíte své práce a u jiných
se snažíte inspirovat a najít něco dobrého pro sebe?

Mějte se prima a těším se na diskuzi. Co si o tom myslíte?

Josef Cvrček
Pomáhám desítkám tisíc lidí mít větší radost ze života.
Komentáře
  1. Lucie napsal:

    Výborný článek! Já bych se chtěla podělit o mou zkušenost … Fotím již cca 5 let a myslím si, že moje fotky jsou již dost dobré a mají svou úroveň, ale strašně mě štve, že lidé nedokáží ocenit mou práci nebo celkově práci fotografů. Oslovuje mě hromada cizích lidí, ale jakmile jim řeknu částku, za kterou jsem ochotna je nafotit tak se raději z toho focení vyvléknou nebo mi řeknou, že se mi ozvou o měsíc (samozřejmě se už nikdy neozvou) případně, že si musí našetřit. Mám zkušenosti, že lidé i známí by chtěli fotky buď zdarma nebo za nějakou směšnou částku, za kterou si akorát tak zaplatím jeden oběd. Jak prosím, řešit tento problém? Fakt nevím, zda toto musí řešit i ostatní fotografové, ale dost mě to demotivuje a odrazuje od toho si založit živnost … Děkuji za názor

    • Josef Cvrček napsal:

      Lucie, na toto téma mám celý několikahodinový kurz 🙂 Napište mi případně na cvrcek@josefcvrcek.cz pro info o něm

      Každopádně ve zkratce, fotit za drobné peníze jen pokud potřebujeme získat ukázku práce nebo zkušenosti, jinak raději nefotit a mít čas pro sebe či pro rozvoj podnikání 🙂 A pokud lidé neakceptují Vaší cenu, chodí za Vámi špatná cílovka nebo jste je nedokázala přesvědčit, že ty fotky danou hodnotu mají. Obojí je problém marketingu a na to nejde odpovědět nějak jednoduše zde v příspěvku. Právě proto je o tom celý kurz.

  2. Petr napsal:

    děkuji za článek, opravdu skvěle napsáno

  3. Jan Vrobel napsal:

    Pane Cvrček, stále nemohu přijít na to, jak to děláte, že vždy trefíte do černého? Skvělý a pravdivý článek!

  4. Jitka napsal:

    Skvěle a pravdivě napsané. Použitelné ve všech oborech, nejen při focení 🙂 Děkuji za skvělou inspiraci.

  5. Monika napsal:

    Super článek, jsem ráda, když to co si myslím si můžu přečíst od Vás a není to jen tento článek, to co jsem od Vás prozatím přečetla, mě vždy něco dalo, jsem z Vás jednoduše unešená 🙂 , díky za to co děláte a jak to děláte.

  6. Míša napsal:

    Díky Pepo za skvělý článek, souhlasím s tebou. Zamyslela jsem se nad těmi, kdo o sobě hodně mluví a o těch, kteří naslouchají a uvědomila si ,že na tvých slovech skutečně něco je!

Napsat komentář: Monika Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.