Až budu umět fotit

sebevedomi-fotografShodou náhod jsem dnes dostal dva téměř identické emaily. Toto je část jednoho z nich:

„Říkala jsem si, že bych si mohla pořídit ateliér a začít fotit děti. Nejprve jsem byla z nápadu unešená.
Ale později jsem dostala pocit, že by to bylo moc velké sousto. Nevím, zda bych byla dost dobrá. Vlastně
ani nemám drahou techniku a peníze na to, abych
si ji pořídila. Nemám dost zkušeností a ani moc času.
Po zralém uvážení jsem se rozhodla, že zůstanu u svého amatérského focení a k plánu se vrátím později.
Až dozraju do lepších fotek a až bude více času.“

Mé zkušenosti říkají, že přesně toto se odehrává v hlavách většiny fotografů. Mají odvážné plány. Jenže nemají moc času. A navíc ještě nejsou dost dobří.

Jak se vlastně liší ti úspěšní a dobří fotografové od těch ostatních? Co myslíte? Čekali na to, až byli dost dobří? Nebo se chovali nezodpovědně a šli fotit,
i když o sobě věděli, že dobří ještě nejsou? Vyplatí se snad drzost a nepoctivost?

Abychom našli odpověď, budeme se muset do všeho ponořit trochu hlouběji.

Fotograf, který se dostal do začarovaného kruhu

Představme si nyní fotografa, který se pere s myšlenkou: „Ještě nejsem moc dobrý. Musím dozrát do lepších fotek.“ Jaké má takový fotograf možnosti?
Jen dvě.

Může se rozhodnout, že ještě počká. S největší pravděpodobností si za rok, pokud ještě vůbec bude fotit, bude myslet to samé. Bude si říkat: „Už mám něco za sebou, ale ještě bych rád zlepšil tohle a tamto. Raději ještě chvíli počkám“.

Za další rok se něco nového naučí, ale stále bude kolem sebe vidět mnohem lepší fotky mnohem lepších fotografů. Naprostá většina takto čekajících fotografů se prostě a jednoduše zacyklí. Nikdy totiž nedojdou do stádia,
že budou mít pocit: „Jsem připravený, jdu do toho.“

Vyplatí se drzost a nepoctivost?

Druhá možnost je se i přes své pochybnosti o své kvalitě do focení zakázek pustit. Náš fotograf může používat i nějaké afirmace. „Jsem dobrý fotograf
a dokážu cokoliv.“

Jenže, pořád se bude oblbovat. Pokud ho vůbec napadla myšlenka: „Ještě nejsem dost dobrý“, pak opravdu ještě není dost dobrý a co hůř, má to zaryto hluboko ve svém podvědomí.

Když tomu nevěří on sám, těžko tomu uvěří potenciální zákazník. Zakázky s největší pravděpodobností nesežene. Nebude se umět prodat. Je velmi složité prodat něco, čemu sami nevěříte. Vlastně, jde to proti všem slušným mravům.
I když se to člověku povede, stejně nemá z takových peněz radost a nedokáže
si je opravdu svobodně užít.

Nemluvě o realizaci zakázky, kterou by sehnal. Je skoro jisté, že by neodvedl dobrý výsledek.

Sebevědomý a nesebevědomý fotograf

Víte, potíž je v něčem trochu jiném. Není to o tom, kolik toho člověk umí
nebo neumí. Je to otázka sebevědomí.

Pokud si není fotograf sám sebou jistý, pak ho napadají podobné myšlenky. Svou jistotu hledá v tom, že se ještě trochu zlepší. Svou jistotu chce najít v tom, že bude mít více zkušeností. Pak už se přeci bude cítit jistěji.

Jenže, bohužel, pokud má někdo problém se sebevědomím, bude s ním mít problém i za rok, i za dva, i za deset let. Tedy alespoň tehdy, pokud si neuvědomí, že není nutné pracovat na kvalitě fotek, nýbrž na svém sebevědomí.

Možná Vás napadne, že s přibývajícími zkušenostmi naroste i sebevědomí.
Ale kdepak. Pokud vůbec, tak jen nepatrně a hodně pomalu. Sebevědomí je mnohem komplexnější a složitější záležitost. Pochvala několika lidí: „Ty máš
ale krásné fotky“, sebevědomí nezachrání.

A jak to tedy mají ti úspěšní fotografové? Jsou sebevědomí. Podobné myšlenky, zda jsou dost dobří, je prostě nenapadají. Ví to. Ví, že to dokážou. Věří sami v sebe. Stejně jako málo sebevědomí fotografové si uvědomují,
že je cestou potká hodně překážek. Ale nebojí se jich. Jsou si jisti sami sebou,
že je překonají a že si s nimi poradí.

Kde má tedy fotograf začít?

Kde tedy začít, když si nejste jisti, zda jste už dost dobří? Ponořte se více
do svých myšlenek a do svého nitra, než do teorie fotografie a čtení fotografických diskuzí. Tam totiž píše jeden sebevědomý fotograf vedle druhého. Nebo že by to bylo právě naopak? 🙂

Kdo je to sebevědomý člověk?

Zbývá snad už jen malý dodatek. Kdo je to sebevědomý člověk? Ten co všechno ví? Ten kdo zná skvěle fotografickou teorii a dokáže na všech fotkách najít nějakou chybu? Ten kdo neustále mluví a ví si se vším rady? Je to ten člověk, který když vy začnete mluvit o své dovolené, řekne: „To nic není,
to já …“?

Ne. Kdepak. O těchto lidech často říkáme, že jsou příliš sebevědomí. Trochu paradoxně. Právě tito lidé nemají o sebevědomí ani páru. Svou nejistotu zahalují pod roušku hrané jistoty. Potřebují na sebe strhávat pozornost právě tím, že mluví o sobě a o tom, jak oni si se vším poradí. Nebo tím, že upozorňují na chyby ostatních. Třeba i tím, že tráví čas kritikou jiných
či jejich pomlouváním
.

Sebevědomého člověka poznáte jednoduše. Často mlčí a hodně naslouchá. Zajímá se o ostatní. Je si totiž sám sebou jist, a proto nepotřebuje upozorňovat na svou osobu a na své úspěchy. Nepotřebuje si ukájet své ego. Nepotřebuje „navyšovat“ si své sebevědomí pomlouváním a shazováním ostatních.

Nevím, jací jste Vy. Vím jen jedno. Od teď už bezpečně poznáte, kdo je sebevědomý a kdo ne. Však se stačí podívat do pomyslného zrcadla. Schválně. Jak se chováte ve společnosti Vy? Mluvíte o sobě, nebo naopak pečlivě nasloucháte? Pomlouváte práci jiných, nebo si hledíte své práce a u jiných
se snažíte inspirovat a najít něco dobrého pro sebe?

Mějte se prima a těším se na diskuzi. Co si o tom myslíte?

Josef Cvrček
Pomáhám desítkám tisíc lidí mít větší radost ze života.
Komentáře
  1. Petr napsal:

    děkuji za článek, opravdu skvěle napsáno

  2. Jan Vrobel napsal:

    Pane Cvrček, stále nemohu přijít na to, jak to děláte, že vždy trefíte do černého? Skvělý a pravdivý článek!

  3. Jitka napsal:

    Skvěle a pravdivě napsané. Použitelné ve všech oborech, nejen při focení 🙂 Děkuji za skvělou inspiraci.

  4. Monika napsal:

    Super článek, jsem ráda, když to co si myslím si můžu přečíst od Vás a není to jen tento článek, to co jsem od Vás prozatím přečetla, mě vždy něco dalo, jsem z Vás jednoduše unešená 🙂 , díky za to co děláte a jak to děláte.

  5. Míša napsal:

    Díky Pepo za skvělý článek, souhlasím s tebou. Zamyslela jsem se nad těmi, kdo o sobě hodně mluví a o těch, kteří naslouchají a uvědomila si ,že na tvých slovech skutečně něco je!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.