Trapné chvilky fotografa

To je trapné …

Také jste zažili při focení strach něco udělat, protože by to bylo trapné? Pak vítejte v klubu. Toto trápí hodně fotografů. Sám bych jim mohl stát v čele.

Bylo mi trapné si při celodenním focení svatby říci o oběd. Bylo mi trapné si říci o více peněz, když jsem fotil déle, než jsem měl. Bylo trapné si stoupnout za oddávajícího, abych získal lepší záběr. Bylo trapné konverzovat se svatebními hosty. Bylo trapné vylézt na kraj kašny nebo na lavičku. Bylo trapné fotit glamour fotky, když se modelka styděla. Bylo trapné, co jsem řekl …

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem si uvědomoval, jak moc mne tato obava brzdí. A přesto jsem s tím nedovedl nic udělat. Tak moc to bylo trapné.

většina fotografů má z něčeho při focení strach

S pocitem trapnosti mi trochu pomohly tyto dvě mylšenky, o které se chci s Vámi dnes podělit.

1) Většina lidí má příliš mnoho starostí sama se sebou, než aby se starala o to, zda jsme trapní.

Na tom něco je. Uvědomil jsem si, že tak, jak mám strach já o své ego, tak podobný strach mají i lidé kolem. Např. maminka nevěsty má strach, aby se všichni hosté cítili skvěle. Aby nikdo neměl hlad, aby někdo neřekl něco nevhodného, aby ji svatební hosté nepomluvili. A také přeci vdává svou dceru s čímž jsou spojené velké emoce. Ne, maminka nevěsty nemá moc prostoru řešit to, zda je fotograf trapný či nikoliv. A takhle bychom mohli vzít jednoho svatebčana po druhém.

Dívka, které fotíte portréty, má zas strach, aby na fotkách vypadala dobře, aby nebyla vidět druhá brada, aby se fotky líbily příteli …

2) Trapnými se můžeme udělat jen my sami.

Tak toto mi přišlo jako vyšší dívčí. Dnes už to ale chápu. Žádná situace sama o sobě není trapná, dokud naše hlava tuto myšlenku nepřipustí. To, zda si připadám trapně, nezávisí na tom, co si myslí ostatní. Závisí to na tom, co si myslíme my sami. Nikdo nás trapnými neudělá, dokud to nepřipustíme my sami.

 

Obě výše zmíněné myšlenky mi trochu pomohly. Ale jen trochu.

Proč? Protože pocit trapnosti je převlečený jiný, mnohem větší strach. Je to strach „Nejsem dost dobrý“.

Bojíme se toho, co si o nás budou myslet ostatní. Máme potřebu v jejich očích vypadat skvěle. Naše ego potřebuje, aby nás ostatní viděli v co nejlepším světle. Máme strach selhat. Máme strach, že by se nám mohlo potvrdit, že nejsme dost dobří.

Člověk, který si je jistý sám sebou, nepotřebuje okolí k tomu, aby se ve svých schopnostech utvrzoval.

Pokud se tedy chceme zbavit pocitu trapnosti, musíme se nejprve zbavit strachu z toho, že nejsme dost dobří.

A ještě něco. Brzd a strachů se lze zbavit. Sám jsem si tím prošel. Je na každém z nás, zda ve svém životě zaujmeme roli oběti nebo roli tvůrce.

Josef Cvrček

Pomáhám desítkám tisíc lidí mít větší radost ze života.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.