Nebudu dnes psát o úpravě fotek ve smyslu, jaký program je nejvhodnější. Takových článků je na internetu velká spousta. A vlastně neexistuje jeden jediný ideální program. Kdyby tomu tak bylo, všichni by kupovali jen ten ideální a ostatní by zanikly dříve, než by vznikly. 🙂
Pojďme se podívat na úpravu fotek z trochu jiného pohledu. Z pohledu času.
Až překvapivě často se setkávám s názorem: „Fotografie neupravuji. To není umění vykouzlit pěknou fotku v Photoshopu. Umění je jí pěkně vyfotit. Dříve fotografové také neměli k dispozici Photoshop.“
Můj názor? Je to jejich volba. Respektuji ji. Ale nesouhlasím s tím. Mám k tomu hned 3 důvody.
1) Digitální fotografie, pokud tedy nefotíte do RAW (což by ale vyžadovalo počítačovou úpravu), jsou upravovány již přímo ve fotoaparátu. Když tedy někdo tvrdí, že fotografie neupravuje, má jen poloviční pravdu. Dělá to za něj fotoaparát.
Je možné, že si to fotografové neuvědomují. Ale jakmile fotí do jpg, už zaměstnávají obrazový procesor. Ten fotku dobarví, vykontrastuje i třeba doostří. Samozřejmě v závislosti na tom, co je na fotoaparátu zrovna zvoleno a nastaveno.
Všimli jste si toho, že fotky z kompaktů bývají často mnohem více saturované, než fotky z pokročilých režimů zrcadlovek? No jasně. Protože kompakty ty fotky více upravují. U nich se totiž nepředpokládá další postprodukce v počítači. U zrcadlovek se ale předpokládá, že jejich majitel bude fotky upravovat. Proto zrcadlovky upravují fotky „o něco méně“ než kompakty.
Tak jako tak, jakmile se fotí do jpg, fotka je již upravená. A to aniž by opustila kartu fotoaparátu.
2) Není pravda, že dříve fotografové nemohli své fotky upravovat. Co třeba ořez? Nedalo se to snad řešit třeba nůžkami? 🙂 A nebyl problém při vyvolávání fotografie nějakou její část zesvětlit či naopak ztmavit. Stejně tak barvy se daly ovlivňovat při procesu vyvolávání fotografie.
Ale abych byl fér, bylo to řemeslo. Bylo to mnohem složitější (a to i časově a finančně), než dnes.
3) Technologie analogová (tedy focení na film) je něco úplně jiného, než digitální. Ve své podstatě srovnáváme hrušky a jablka. Je tedy celkem nepodstatné, co dělali fotografové dříve. Mnohem podstatnější je to, co je třeba dělat dnes s touto digitální technologií, aby naše fotky byly co nejlepší. Pokud bychom chtěli srovnávat s minulostí, měli bychom držet v ruce fotoaparát na film, nikoliv digitální přístroj.
Myslím, že stále je třeba řešit hodně věcí na místě. Zachytit skvělý okamžik. Být ve správnou chvíli na správném místě. Vnést do fotky emoce a atmosféru. To za počítačem nelze. Nicméně, aby fotka byla dokonalá i technicky, aby měla pěkné barvy a aby byla skvěle doostřená, není dle mého názoru jiná možnost, než sáhnout po nějakém šikovném programu na úpravu fotek.
Pokud patříte mezi ty, co již úpravě fotografií propadli, pojďte se spolu se mnou zamyslet nad tím, kolik Vám to zabere času.
Většina fotografů bere úpravy fotek spíš jako zlo, než jako zábavu. Možná je to právě jen tím, že za úpravou tráví více času, než je zdrávo. Jak dlouho se tedy mají fotografie upravovat?
Tak to je opravdu zavádějící otázka. Neexistují nějaké normy. 🙂 Mohu tedy mluvit jen o svých zkušenostech. Pojďme se tedy na věc podívat tak trochu z jiného úhlu.
Nepřítelem je fotografovi při úpravě fotek sám fotograf. Častým jevem je totiž jakýsi smysl pro detail. Hodně fotografů řeší drobnosti a detaily, kterých si nikdo jiný nevšimne. Tady nějaká vráska, tady prosvítit tenhle a tamten stín, hezky zvětšit na 100% a běda, pokud to není dokonale ostré …
Hodně fotografů chce ze sebe vydat u každé fotky maximum. Je to jakási směs touhy po dokonalosti, ješitnosti či ega a znalosti toho, co vše je možné a co vše lze ještě zlepšit. Jenže, je tu ještě něco, čemu říkáme „paretovo pravidlo“. Za 20% času uděláte 80% práce a naopak.
Za 20% času tedy pomůžete fotografii tak, že už je skoro dokonalá. A zbývajících 80% času už řešíte ony detaily, které spíše souvisí s vnitřními pocity a touhou po dokonalosti, než s účelností a užitkem. Často jde o detaily, které drtivá většina diváků ani nedocení.
Je tedy dobré se občas probudit a vystoupit z toho mikrosvěta detailů a možností, které dnes při úpravách fotografií máme a kouknout se na vše tak trochu z nadhledu a odstupu. Kouknout se na to tak trochu jinýma očima.
Určitě mi dáte za pravdu, že když bude fotografie prezentována jen na webu v menším rozlišení, tak si lidské oko ledasčeho nevšimne. Za to u velkoformátových tisků je třeba si s fotkou opravdu slušně pohrát.
Pojďme se na to podívat ještě z trochu jiného úhlu. Co chce většina fotografů? Aby se jejich fotky líbily. Co proto dělá většina fotografů? Celkem logicky studuje a zvyšuje technickou kvalitu fotek. A to včetně úprav fotek v počítači, kde sedí dlouhé hodiny a snaží se o maximální technickou dokonalost.
Jenže, co když krása fotografie zdaleka není jen o tom výsledku? Co když je to i jakýsi příběh. Příběh o tom prožitku, o té cestě, která k té fotce vedla? Co když mnohem více, než na technické dokonalosti závisí na tom, jak se při focení s Vámi ti lidé cítili? Na tom, jak jste byli empatičtí? Svět je iracionální. Rozhodování lidí je také iracionální. Častokrát jsem se přesvědčil, že logika funguje jen na papíře. Pak tu je ještě něco dalšího, na co se často zapomíná. Emoce.
A zatímco jedni fotografové tráví hodiny úpravami fotek a řešením „nepodstatných“ detailů, jiní upraví fotky „jen povrchně“ a už zase utíkají fotit. Co myslíte. Kdo nakonec bude mít po pěti letech lepší výsledky? Ten, kdo bude sedět a hodiny řešit detaily, nebo ten, kdo k tomu přistupuje s odstupem a má pak mnohem více času na focení?
A nezapomeňte. Nejrychlejší úprava fotky je její smazání. Nejvíce času ušetříte při úpravách fotek tím, že je hodně, ale opravdu hodně promažete. Vím, i mně trvalo, než jsem se to naučil.
Měl jsem třeba ze svatby dvě pěkné fotky. Podobné. Ale přesto byla každá trochu jiná. Na jedné se novomanželé dívali na sebe, na druhé zas na mne. Jinak zcela identické fotky. Já přeci nevěděl, která se jim bude líbit více. Tak jsem jim nechal obě.
No, to je jen jeden úhel pohledu. A ten druhý? Když jednu smažete, tak se o tom nikdo nedozví. Novomanželé z toho nebudou smutní. Oni neví, že ty fotky byly dvě. A to, zda se jim bude reportáž líbit nebo ne, už není důsledkem toho, zda dostanou dvě velmi podobné fotky či jen jednu. O tom už bylo rozhodnuto dříve, než jste začali fotky upravovat.
Vždy záleží na tom, o jaké fotky jde. Průměrně upravuji jednu fotku jednu minutu. Za hodinu tedy upravím 60 fotek.
Vezmu-li např. svatební reportáž, tak nejvíce času trávím nad úpravou fotek z příprav a fotek portrétů. Portréty totiž považuji za nosnou část svatební galerie.
A přípravy? Fotky si lidé většinou prohlíží chronologicky. A fotky z příprav jsou tedy to první, co novomanželé vidí. A nejen oni. I jejich rodina, příbuzní, kamarádi. A víte, jak funguje první dojem, že? Během několika prvních fotek si lidé udělají názor, zda se jim Vaše reportáž líbí, či nikoliv. Teď mluvím o „nezasvěcených“ lidech. Nevěsta a ženich už mají dávno jasno podle toho, jak jste jim byli na svatbě sympatičtí.
Naopak, fotky z hostiny upravuji již jen velmi lehce. Ořez, barva, kontrast a konec. Fotky z hostiny jsou především o okamžiku. O zachycení nálady. Nikoliv o technické dokonalosti.
Z celodenní svatby často dovezu kolem 1000 záběrů. Základ je dobré promazání. Po něm mi zbude max. 400 fotek. A ty mám do 7 hodin upravené a zpracované.
A kdybych chtěl, aby byl výstup fakt dokonalý, a s každou fotkou si hrál na maximum, tak bych v průměru nad jednou fotkou netrávil jen jednu minutu, ale klidně i minut deset. Jenže to bych místo 7 hodin upravoval fotky 70 hodin.
A popravdě, mám spoustu jiných zajímavějších a užitečnějších věcí, do kterých můžu oněch 63 hodin rozdílu investovat 🙂
—————–
Pokud máte chuť zrychlit své úpravy dotek a zjistit detailně, jak to dělám já, můžete se podívat na má videa. První tři jsou zdarma. Sami se pak rozhodnete, zda mají mé tipy a postupy pro Vás smysl a zda budete chtít pokračovat i s dalšími již zpoplatněnými videi.
pro videa zdarma o úpravě fotografií v programu Adobe Photoshop stačí kliknout zde
pro videa zdarma o úpravě fotografie v programu Zoner stačí kliknout zde
S rozhodováním, která fotka je lepší mám asi největší problém 🙂 🙁
Někdy udělám třeba tři barevné varianty a všechny se mi líbí.
Máte na to nějaký recept, kterou zvolit?
?
Pepo diky za dalsi prinosny clanek. Je to pravda, postupne take zkracuji cas, ktery investuji do uprav fotografii. Osobne vsak miluji, kdyz na me klient necha upravy a ja muzu s vybranou fotografii experimentovat jak chci, tedy pokud tam vidim potencial. Nekdy delam par vybranych fotografii na vicekrat. A zatim se vzdy vyplatilo. Vznikaji tak uzasne snimky kdy je spokojeny klient i fotograf :o)))
S tím upravováním jak chci je to v rovině zákazník a fotograf někdy trochu komplikované. Resp. pokud máš nějaký styl a rukopis, tak je to pohoda. Lidi ví, co od tebe čekat a objednávají si tě právě proto, že se jim ten styl líbí. Pak už si fotograf může upravovat tak, jak se mu to líbí a jak je zvyklí. Přesně to se od něj stejně očekává. Pokud se ale fotograf teprv hledá a jednou upravuje fotky nějak a po druhé zcela jinak, pak je opravdu na místě nějaká podrobnější domluva se zákazníkem a třeba i to, že krom upravené fotky nechá ve výstupu i tu neupravenou (či jen lehce upravenou).
Přesně tak. Pomyslné hodiny dělají své „tik tak“, ať už se detailům věnujeme či nikoliv. Jsem nyní na začátku s focením do RAW a klávesa DELETE patří mezi mé oblíbené.
JE TO OTÁZKOU PRIORIT.
Pokud mohu, doporučuji kurz Vydělávejte focením od pana Cvrčka – je tam část věnující se fotografii a část, která se věnuje právě tomu „nastavení softwaru v našich hlavách“. 🙂
Hezký den Petře, děkuji za doporučení 🙂 Kurz je nyní ale bohužel uzavřen a už tomu tak asi bude na věky. Možná na podzim natočím něco nového, jiného, ale do té doby Vám musí stačit tento blog 🙂
Tak to rozmezí mezi detailem a nadhledem bych rád někdy v životě objevil 😉
Musím jen a jen souhlasit, největší kritik bývá sám fotograf.
Laická veřejnost jen hltá „nádherné fotky“ a nemá vůbec tušení o „nepovedených detailech“. A umění mazat to je fakt fuška.
Dobré světlo všem ….