Tajemství portrétní fotografie – experiment – jak fotit portrét

Co si o focení portrétů myslí fotografové?

Na kurzech portrétní fotografie jsem mezi Vámi udělal anketu. Otázka byla jednoduchá:

„Co je nejdůležitější a rozhodující při focení portrétních fotek?“

Cílem této otázky bylo zjistit, co si myslí většina fotografů. Co považují za nejdůležitější. Na co dávají svůj fokus. Na co se při focení portrétů soustředí nejvíce.

Odpovědi byly především technického rázu. To je vidět i na grafu níže. 

co si o focení portrétů myslí fotografové

Fotografové se přiklání k technickým faktorům. Číslo v každé výseči znamená počet fotografů, kteří zmínili jako rozhodující  příslušnou odpověď. Odpovědět mohli cokoliv.

Je to ale opravdu správný směr?

Co si o focení portrétů myslí modelky?

Aby byl můj průzkum zajímavější, položil jsem tu samou otázku modelkám.

Výsledek byl celkem překvapující. Nebo se dal očekávat?

co si o foceni portrétů myslí modelky

Modelky se překvapivě shodly na jediném faktoru, který je zásadní pro kvalitu fotografie.

Je jasné, že modelky si myslí něco jiného, než fotografové. Už jen tento fakt by měl fotografy přimět k tomu, aby se nad celou věcí trochu zamysleli.

Kdo má tedy pravdu? Co je při focení portrétů nejdůležitější?

Odpověď jsem se snažil nalézt v malém experimentu. Na posledním kurzu Portrétní fotografie a externí blesky v Praze jsem záměrně kladl důraz na komunikaci. Od samého začátku jsem vybízel fotografy k tomu, aby vytvořili přátelskou a pohodovou atmosféru s modelkami.

Povedlo se. Během krátké chvilky panovala skvělá atmosféra. Chlapi byli výborní (na tomto kurzu jsem měl ryze pánskou účast, což nebývá zvykem). Neostýchali se. Naopak. S modelkami aktivně komunikovali. A nezůstalo jen u obligátního koukej sem, koukej tam, sedni si sem atp. Šlo jim to výborně.

Výsledek odpovídal i mé zkušenosti z praxe. Fotky, které mi účastníci po kurzu poslali, byly o několik úrovní výš, než na předchozích kurzech fotografie!

fotka účastníka kurzu Františka Kollára

fotka účastníka kurzu Františka Kollára

fotka účastníka kurzu Karla Jiráska

fotka účastníka kurzu Karla Jiráska

fotka účastníka kurzu Tomáše Smažáka

fotka účastníka kurzu Tomáše Smažáka

Tajemství krásných fotek není v technice, ale ve Vaší hlavě!

jak fotit portrét, co si o focení myslí fotografové a co modelky

Na kurzech se pořád dokola setkávám s tím, že se fotografové primárně soustředí na techniku. Mají perfektní teoretické znalosti. Někteří i hlubší, jak já. Jenže, je to pro ně kontraproduktivní.

Čím více toho znáte, čím více pouček v hlavě, tím více odbíhá pozornost zcela jiným směrem. Na blesku Nikon je takových tlačítek a takových možností, jak ho nastavit, že z toho přechází hlava kolem. A jediné, co Vám stačí ke krásným fotkám, je umět korigovat sílu záblesku. Při pokročilejším focení pak ještě parametr zoom. Vše ostatní je zbytečné.

Proč je tolik fotografů, kteří znají perfektně teorii? Tolik fotografů mužů, kteří tomu skvěle rozumí a přitom nemají pěkné fotky? A jak je možné, že je tolik žen, které o teorii neví skoro nic a přitom mají luxusní výstupy? Není to snad jasný důkaz, že dokonalá znalost teorie není rozhodující?

Pánové, vím, že máte rádi logické myšlení. Ale logika a technická analýza jsou sami o sobě zcela k ničemu. Je tu ještě „něco“, co je třeba k tomu všemu přidat. A to „něco“ najdete ve své hlavě.

Mnohem více než na technickém vybavení a na znalosti nastavení fotoaparátu záleží na „lidském teple“. Tak schválně, co se stane, když fotograf řekne: „Mohla by sis prosím sednout sem na ten pařez? Já to zkusím vzít takhle v leže proti slunku.“

A co když by ten samý fotograf řekl té samé modelce: „Posaď se prosím na ten pařez, protože to bude naprosto fantastická fotka. Moc ti to bude v tom protisvětle slušet, protože se ti opře sluníčko do vlasů. Už dlouho jsem nefotil někoho s tak pěknými vlasy.“

Co myslíte, bude nějaký rozdíl?

A jak dopadnou fotky, když fotograf přijde na focení s myšlenkami: „Musím dobře nastavit blesk. Posledně to nebylo úplně ono. Snad nezačne pršet. Jsem trochu nervózní. Je hodně věcí, které musím na fotoaparátu nastavit správně.“

A co kdyby ten samý fotograf byl mentálně naladěn takto: „Strašně moc se těším, že si zafotím. Budu dnes fotit zajímavého člověka, který mi o sobě určitě spoustu věcí poví. Třeba se dozvím něco zajímavého a nového. Jsem dobrý, proto si vybral právě mne.“

K tomu si ještě ráno po probuzení, než otevřel oči, představoval, jak si užívá focení. Jak mu vše jde a jakou z toho má radost. Také si představoval, jak se mu fotky mimořádně povedly a jak se jemu i modelce moc líbí.

Co myslíte, bude nějaký rozdíl?

A co myslíte, nebude větší, než když by si ten první lehce nervózní fotograf nasadil lepší objektiv? No, nechám na Vás. Můžete mi o tom i něco napsat 🙂

Josef Cvrček
Pomáhám desítkám tisíc lidí mít větší radost ze života.
Komentáře
  1. Robert Prokes napsal:

    Souhlas Pepo, s klienty hodne mluvim, nekdy az mozna moc, ale tim se otevre kominikacni kanal a pak to jede. Pri foceni pak uz na nic moc nemyslim, uzivam si to a foceny take. Delam si pripravu pred a pak to neresim. A hlavne fotit, fotit, fotit…a sem tam nejaka vystava, kniha, nebo treba internet :o) At se dari!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů