Problém většiny fotografů tak, jak jej vidím já

Fotografování lze rozdělit na 2 přístupy. Explicitní a implicitní. Pokusím se vysvětlit rozdíl. Explicitní přístup je cosi konkrétního, jasně definovaného. Je to zacházení s fotoaparátem, nastavení clony, expozičního času či vyvážení bílé. Jsou to parametry objektivu, pěkná kresba, aberace, odlesky, odraz a rozptyl světla atp. Implicitní je cosi velmi abstraktního, co se nedá nikde přečíst, nikde zjistit, nikde naučit. Jde o jakýsi cit, který člověk získává samotným procesem focení. Získat tento cit je pro někoho snadné, jinému to trvá déle.

Problém je v tom, že až příliš mnoho fotografů se zaměřuje právě na explicitní přístup. Studují, čtou (třeba mé zpravodaje J ) a když jim něco nefunguje a nejsou spokojeni se svým výsledkem, studují ještě více. Jenže, jim chybí implicitní přístup. Ať budou studovat sebevíc, nikdy nedosáhnou kýženého výsledku. Nutno podotknout, že toto bývá problém především mužů.

Ženy mají spíše vrozený implicitní přístup. Sice neumí dokonale nastavit fotoaparát, ale na rozdíl od mužů, si jsou toho vědomé. Automaticky pak chodí na kurzy a čtou, aby dohnaly chybějící explicitní složku. Zatímco muži se stále vrtají ve studiích a ani je nenapadne, že důležitější je se sebrat a co nejvíce fotit. Že není důležité všemu rozumět, chápat přesně co, jak a proč funguje.

Jakou tedy radu závěrem? Neřešte blbosti. Nepitvejte se v tom, že něčemu zcela nerozumíte. Nekupujte další a lepší příslušenství. Ani ten nejlepší objektiv či fotoaparát nikdy nenahradí hodiny strávené fotografováním. Odprostěte se od fyzikálních zákonů, zapomeňte na všechny poučky, teorie a články, vykašlete se na to, co dělají jiní fotografové a prostě jděte od srdíčka fotit.