Miluji, když na fotografii provokují kontrasty. Něžná nevěsta v něžných šatech s něžným výrazem dominuje drsné krajině nehostinných hor. Dnes budu vyprávět a dobrodružném fotografování Verči a Matuše, které jsme si užili na samém vrcholu Lomnického štítu ve Vysokých Tatrách. Vše vypadalo nevinně. Na Lomnický štít bylo třeba objednat lanovku týden dopředu na konkrétní den a konkrétní hodinu. S blížící se dobou výjezdu se začal zdvihal vítr. Těsně před odjezdem jsem se tedy musel rozhodnout. Co s sebou? Vítr nevěstil nic dobrého, ale i přesto jsem se rozhodl vzít stojan na blesk a deštník. Chyba. Nahoře byla taková vichřice, že jakýkoliv pokus postavit blesk na stojan by skončil rachotem padajícího hliníku a tříštící se plastové hmoty blesku kdesi stovky metrů pod námi. A při pokusu otevřít deštník by vše skončilo odletem asistenta neznámo kam. Dále jsem se vybavil náhradním fotoaparátem. Představte si situaci, že jedete 600 km, vyjedete lanovkou na vrcholek Lomničáku a tam, tam Vám selže foťák. To by nebylo dobré :). 1. Blesk Canon 580 EX II: M=1/1, zoom byl nastaven manuálně na 105 mm 2. Fotoaparát Canon 5D Mark II: F=14 t= 1/200 s ISO = 100, Objektiv Canon EF 24-70 mm f/2.8 L USM: ohnisko 24 mm Krom vichřice byla 2633 metrů nad mořem i obrovská zima a tak, i když jsme měli skoro hodinu času, aktivním fotografováním jsme strávili max. 15 minut. To není moc na hraní si se světlem, navíc bez stojanů a bez deštníků. Nejlepším stojanem se pro tuto chvíli zdál být svědek a tímto mu ještě jednou děkuji. Mým cílem bylo „drsně“ nasvítit něžnou dívku (co mi také zbývalo, když jsem neměl čím rozptýlit bodové světlo malého blesku), aby světlo korespondovalo s prostředím, ve kterém jsme fotografovali. Blesk jsem tedy manuálně nazoomoval na ohnisko 105 mm – úzký paprsek světla má jednak větší intenzitu a působí ještě drsněji, než kdybych nechal zoom na automatice a ten by tedy korespondoval s ohniskovou vzdáleností objektivu, která byla 24 mm. Fotoaparát jsem nastavil v manuálním režimu. Musel jsem použít velké clonové číslo. To proto, aby vznikla dramatická obloha. Postup je jednoduchý. Nastavte si fotoaparát v manuálním režimu a zkuste snímek bez blesku. Měňte clonové číslo popř. čas nebo ISO, dokud nebude obloha vypadat dle Vašich představ. Pak jen zapněte blesk a počítejte s tím, že jej pořádně zahřejete. V mém případě jsem jej nastavil na plný výkon. Pokud byste používali ETTL měření, určitě byste museli nastavit korekci expozice hodně do plusových hodnot. V tu chvíli jsem byl opravdu rád za své profesionální vybavení, protože podmínky, v kterých jsme fotografovaly, se opravdu blížily velkému extrému. Jeden z nejdůležitějších aspektů úspěchu či neúspěchu portrétního fotografa je psychologie. Schopnost navázat přátelský a nenucený vztah s modelem. Poznat hranice, čeho je dotyčný schopen a čeho ne. A pak se nebát jít do akce, přesvědčit, zacílit, fotit. Hodně fotografů má jisté zábrany. Nevylezou na zábradlí, nelehnou si na prašnou zem, neosloví modela či jiné osoby. Protože je to přeci trapný. Protože to nejde z toho či jiného důvodu. Protože se stydí. Povím Vám jen jedno. Veškerá omezení a překážky jsou jen v naší hlavě. Jde všechno. Jak jinak bych přesvědčil vlézt nevěstu do kašny plné vody (a to i s maminkou a tchýní) nebo třeba na opravdu veliký kámen? V krásných, bílých, drahých svatebních šatech?