Většina fotografů se ráda porovnává s ostatními fotografy.
Mají hezčí nebo horší fotky jak oni?
Nevědomky si tím však ubližují. Jsou naštvaní, že jim to tak nejde, že jejich fotky nejsou tak dokonale ostré jako fotky jiných fotografů, že jejich fotky nemají tak pěkné barvy…
V první fázi se tedy inspirují a rozhodnou se, že chtějí mít taky takové fotky. Shánějí informace, kupují techniku a… Většinou nic. Místo uspokojení
„také jsem to dokázal“ přichází pocit méněcennosti „já na to nemám“.
Čím více srovnávají své fotky s ostatními, tím více jsou zoufalí, že jejich fotky nejsou také tak pěkné. A zde hodně fotografů končí. Jejich nízké sebevědomí tím trpí a není možné v tomto stavu dloudobě přetrvávat.
Odkládají tedy fotoaparáty do skříně a jdou se věnovat něčemu jinému.
Škoda. Protože v každém jednom z nás je špičkový fotograf.
Především to, že hodně fotografů fokusuje svou mysl směrem ven.
Přitom opravdové uspokojení vychází z našeho nitra. Stačí si položit otázku:
O čem focení vlastně je?
Je to primárně o tom, abychom měli krásné fotky, které lidi kolem nás obdivují nebo o tom, abychom byli šťastní a měli z focení radost?
Co kdybychom se místo na porovnávání našich fotek s fotkami ostatních zaměřili na porovnávání našich fotek, které jsme vafotili dnes s těmi, které jsme vyfotili před rokem?
Bude to rozhodně férovější soutěž. Vždyť porovnávat fotky s Frantou, který již fotí 10 let, je jako postavit do ringu proti sobě začínajícího amatérského boxera bez zkušeností proti ostřílenýmu profíkovi, který nedávno vyhrál mistrovství republiky.
Jasně že ten amatér dostane na budku.
A to, že bude měsíc či dva trénovat, tomu amatérovi v příštím zápase rozhodně nestačí k tomu, aby vyhrál. Dostane úplně stejně na budku jako v tom prvním.
A v tom je ten problém. Často porovnáváme neporovnatelné a přitom zapomínáme na svůj vlastní rozvoj. Na to, co jsme dokázali! A nebylo toho málo!
Podívejme se raději na své fotky, které jsme vyfotili před dvěma lety a porovnejme je s těmi, co fotíme dnes.
Zkuste to! Porovnejte své současné a své staré fotky! Jsem si jistý, že uvidíte velký posun! Dokázali jste ujít velký kus cesty! Buďte na sebe hrdí! Máte na co. Jen tak dál!
A navíc, i kdyby žádný posun nebyl, tak je to vlastně úplně jedno. Je úplně jedno, jak kvalitně někdo zpívá. Je úplně jedno, jak krásně někdo maluje. Je úplně jedno, jak kvalitně někdo fotí. Důležité je, že má větší radost ze života.
Opravdu svobodnými se staneme až tehdy, kdy nám bude naprosto jedno, co si o nás myslí ostatní.
Vím, že budou fotografové, kteří tomuto článku neporozumí. A je to tak v pořádku. Před dvěma či třema lety bych i já sám nechápavě kroutil hlavou 🙂
Jestli se Vám tento článek líbil, sdílejte, ať se o něm dozví a Vaši kamarádi 🙂
rád jsem si dnes udělal čas na čtení o focení a i na komentáře.Osobně se neporovnávám s druhými,ale rád si prohlížím fota jiných.Profi i amatérů,neb lze chytit inspiraci,neplést s kopírováním.Fotografování je dle mého názoru o vnímání světa fotografem,tedy je různy,a také do každé fotky vkládá kousek sebe.Pokud to dělá pro potěšení,což je cca.63 let můj případ čistého amatéra.Celoživotní kůň.Dobrej relax.Začínal jsem na6x9 harmonice.Stále vlastním.Dnes Canon 700,mimo jiné i f.s projektorem.Začínal jsem na krajinkách,kroužekf.na intru.Dal mi hodně.Ale hlavně samouk,okukování f.výstav,prsty hnědé od vývojky.Později kinofilm aportréty dnes převážně Maraton,nadace pro ochranu zvířat a country kapely.Tedy živé akce.Dělám to hlavně pro své a přátel poťěšení,radost a památku.To podstatné u tohoto typu fotek je zachytit atmosféru.A to i za cenu drobných nedostatků jako ne ve vodováze,ne vždy zlatý řez atd.PC opraví.Snažím se ale vyfotit tak abych nemusel sedět nad f.další 2h.a opravovat.Mám kamarádku prof.f.a ta to někdytak dělá.Jednou mi upravovala fota a muzikanti kteří shlédli obě verze říkali že ty upravenéANO,vypadají na pohled lépe,lečč ta atmosféra že je fuč.A ta pro zůčastněné byla důležitější.Je to ale jistě věc názoru.Tak ať máte všichni pevnou ruku,měké světlo,dobré oko a krásnou inspiraci,třebas i dvounohou.A nebojte se experimentovat.Dělám to i po těch letech.Občas vyfotím totéš s řti různými nastavením ze stejného místa abych viděl.U digi je mazat tak snadné.Jinak souhlas,ty hodiny focení to chce.Musí mít tuto činnost člověk zažitou že jí dělá automaticky.Vyplatí se to,zvláště u momentek.Pěkný den všem,hlavně těm co dočetli aš sem.P:N:sen.
Na začiatku musím napísať, že už som o Vás počula na nejakom foto kurze a osud to zariadil tak, že práve dnes som sa dostala až na Vaše stránky a už som prečítala radu Vašich článkov a som nadmieru spokojná!!! Články sú jasné, stručné a hlavne zrozumitelné. Sú vecné, nie ako tie mnohé čo som čítala pred tým, ktoré nemajú žiadnu výpovednú hodnotu.
Konkrétne u tohto článku som si uvedomila, že som to mala presne tak ako Vy, respektíve ako väčšina z nás. Dnes sa rada pozerám na tvorbu iných fotografov, hľadám tam inšpiráciu a proste rada sa pozriem na zaujímavú tvorbu. 🙂 Ale viem, že každý sme orginál a nikdy nenafotím úplne rovnakú fotku, aj keby som sa snažila neviem ako veľmi, proste moj „podpis“ je vidieť na každej mojej fotke. A to je dobre, aspoň si ľudia majú z čoho vyberať. 🙂 Prajem krásny deň a veľa podarených, ORIGINÁLNYCH fotiek !!! Katy
Děkuji Katy za pěknou zpětnou vazbu, vážím si jí.
Krásně jste to napsala.Focení je o vnímání světa,a to má každý jiné.A také do fotky dáváme kousek sebe,a je to znát.Tedy pokud není někdo mačkálek tlačítka.Ale i to je znát.Já se snažím dostat na fotku atmosféru okamžiku.Fotím převážně country muzikanty,maraton,pro nadaci na ochranu zvířat atd.Ale i cokoli co mě něčím zaujme.Trávim tím cca.63 let.Dobrej relax..Foťák nosím sebou všude,tedy pokud nejdu k popelnici či za roh na nákup.Ať se vám daří krásné fotky.PetrN.sen.
Rád čtu kritické komentáře a kolikrát se musím smát. Dal jsem na hodnocení foto podle profesionálního fotografa, které se mi v jeho knize líbilo a ty řeči znalců: uříznutá ruka, nerozmazané pozadí, model blízko pozadí, mámo místa okolo hlavy a co já vím co vše. člověk se musí smát
Myslim ze sem hlavne patri fotky kategorie „home“ kde nejdulezitejsi ukazatel jsou emoce fotografa pri porizovani snimku. Jemu nevadi jaka je fotka protoze „on“ byl pri vzniku a jemu se libi.
Paklize chci nejake fotky nekomu ukazat uz by meli mit nejaky standart. Mozna mnohdy nejde o to se porovnavat jako sledovat ruzne smery inspirace. Pokud budu mit klapky na ocich taky se nikam neposunu.
Ano, je to presne tak, je to o väčšej radosti zo života, lebo objavujete..nejde o to, kto má lepšiu, to je často závislé na technike, financiách, možnosti cestovať..Ide o to, že si všímate veci, ktoré by vám predtým unikli, že možno vidíte viac ako včera a obohatíte tým aj druhých..lebo fotograf hľadá podstatu, harmóniu, kontrasty, súvislosti, dôležité momenty, je to destilácia reality a hľadanie zmyslu vecí, je to neustále žasnutie nad metaforami, ktoré sa vám ponúkajú, nad neskutočnou harmóniou a malebnosťou prírody, nad zákonmi, ktoré tušíte v každom detaili, nad smutnokrásnou pominuteľnosťou všetkého…dala by sa písať celá kniha.