Proč je pro fotografy těžké pochopit co je to ISO

Dokud na mých kurzech fotografie mluvíme o cloně nebo o expozičním času, jde vše hladce. Clona je „hmatatelná“ a viditelná součástka uprostřed objektivu. Expoziční čas je sice abstraktní, ale čas je nám všem dobře znám. Navíc je ohraničen dvojím cvaknutím. To jak jde zrcátko nahoru a jak se vrací zpět.

Pak přijde řeč na ISO. Co je to ISO? Nemůžeme si na něj sáhnout. Neumíme si ho představit. K čemu je to dobré a jak to funguje?

ISO funguje ve fotoaparátu podobně jako volume u gramofonu

Představte si gramofon. Obyčejný starý gramofon, na kterém jste si Vy nebo Vaši rodiče pouštěli desky. Asi už teď leží někde na půdě pokryt tlustou vrstvou prachu. Ale pro naši představu to bude stačit. Představte si klidně starý zaprášený gramofon.

Modernější gramofony měly přímo na sobě ovladač hlasitosti. Jiné byly propojeny s nějakým zesilovačem, který měl na sobě ovládání hlasitosti. Nicméně v obou případech jste mohli pozorovat zajímavý jev.

Když jste málo slyšeli a zesílili jste svůj gramofon, hrál více nahlas. Zároveň jste ale zesílili i praskání, křupání a šumění. Vím. Jde o neoddělitelnou součást reprodukce hudby z gramofonové desky. Čím starší a horší jehla, tím více praskání a křupání. Čím horší a starší deska, tím více praskání a křupání.

A co má gramofon společného s ISO? Je to skoro to samé. Když nastupuje do hry ISO, fotka už existuje. Stejně jako existuje záznam na gramofonové desce, existuje naše fotka ve fotoaparátu. Sice ještě není uležena v digitální řeči jedniček a nul na kartě Vašeho fotoaparátu, ale to nevadí. Je zatím jen ve formě jakéhosi analogového signálu (to ale není nutné chápat a rozebírat, pusťte to z hlavy).

Nyní přichází ISO. Zesílení. Zesílení analogového signálu. U zvuku si to představíte snadno. Zesílení zvuku znamená co? No přeci to, že jej slyšíte více nahlas. Zesílení obrazu znamená co? No přeci to, že jej více vidíte. Aha, takže zesvětlání? Ano, přesně tak. Prostě a jednoduše si ISO představte jako dodatečné zesvětlání tmavé fotografie. Čím vyšší ISO, tím více se zesvětluje.

Jenže, jak jste u zvuku gramofonu zesílili i veškeré praskání a škrábání, i v případě „zesílení“ (zesvětlání) fotografie se zesiluje praskání a škrábání (rozumějme šum). Když se to s ISO přežene, bude fotka tak zašuměná, že už nebude koukatelná. Ano, když byste pustili gramofonovou desku hodně nahlas a měli jste nekvalitní desku a jehlu, také by to již nešlo poslouchat.

Pár postřehů k tomu, jak nastavit při focení ISO

Pamatujte si však jednu důležitou věc. Je mnohem lepší mít fotku ostrou a zašuměnou, než kvůli obavám z vysokého ISO používat delší expoziční čas a mít fotku bez šumu, ale rozmazanou.

A lepší výsledky Vám dá „zesvětlání“ pomocí ISO než dodatečné „zesvětlání“ fotografie v PC pomocí nějakého softwaru pro úpravu fotek. ISO je však třeba nastavit ještě před vznikem fotky. Proč? Protože jakmile se fotka převede do řeči jedniček a nul a uloží se ve své digitální podobě na kartu, je už pozdě. To už bychom zesilovali digitální, nikoliv analogový signál (což opět není nutné chápat, natož si pamatovat).

Kdy už bude šum na fotce nekoukatelný?

Stejně jako zvuk gramofonové desky záležel na kvalitě desky a na stáří i kvalitě jehly, tak i vzhled výsledné fotky závisí na kvalitě fotoaparátu a na tom, jak je fotoaparát starý. Pokud má Váš fotoaparát malý čip, třeba kompakt nebo mobil, tak již při hodnotě ISO=1200 může být fotka ošklivě zašuměná. Pokud máte kvalitnější fotoaparát, třeba zrcadlovku, která má větší čip, bude fotka při ISO=1200 naprosto v pohodě. Při ISO=3200 už ale může být tak zašuměná, že se Vám nebude líbit. Pokud byste měli super fotoaparát, tedy novější full frame zrcadlovku, (která má velký čip), tak i fotka při ISO=6400 bude naprosto skvělá.

Dává to smysl? Při výběru Vašeho fotoaparátu se vyplatí koukat na velikost čipu. Z tohoto pohledu platí, čím větší (a teď není myšleno co do počtu megapixelů, ale co do fyzické velikosti v milimetrech) tím lepší.

A tak jak u gramofonu záleželo na stáří jehly, tak u šumu záleží na stáří fotoaparátu. Technika se vyvíjí ohromnou rychlostí. Zatímco ISO 1600 bylo před pěti lety téměř nemyslitelné, tak u dnes vyráběných foťáků a lepších foto mobilů je naprosto v pohodě.

A proč Váš fotoaparát umí např. i ISO 32 000 když už ISO 6 400 je téměř nepoužitelné? Protože se to lépe prodává. No uznejte. Koupíte Nikona, který umí ISO 6400 nebo Canona, který umí ISO 32 000? Když by ve všech ostatních parametrech byly tyto fotoaparáty podobné, vím, po čem byste sáhli. A výrobci i prodejci také 😉

A jak tedy nastavit ISO?

Funkci ISO můžete nechat na automatice. Je to jedna z automatických funkcí, která funguje naprosto dokonale.

Pokud jej však chcete mít zcel pod kontrolou, třeba proto, že fotíte v úplně manuálním režimu používejte následující hodnoty.

Pokud svítí slunko … 100-200

Když je zataženo … 400 – 1200

Když je šero nebo v místnosti … 640 … 2400

Noční město, nedostatek světla … 2400 … 6400

Při focení ze stativu … 100-200

Při focení v ateliéru se studiovými blesky … 100-200

Jsou však chvilky, kdy automatika nefunguje v náš prospěch a je dobré ji vypnout. Třeba když fotíme ze stativu např. podvečerní krajinu, když už je méně světla.

Foťák či mobil neví, že používáme stativ. Raději si automaticky nastaví vyšší ISO, které vede ke kratším časům. Tím získává jistotu, že fotka nebude rozmazaná.

Přitom, když fotíme ze stativu, jsou nám časy celkem jedno. Klidně můžeme fotit i na čas několik vteřin a fotka bude ostrá. Proto je dobré si nastavit ručně ISO na hodnotu 100 nebo 200, aby nebyla fotka zbytečně zašumněná.

A také při focení, kde je pro nás velmi důležitý expoziční čas, doporučuji mít ISO plně pod kontrolou.

Pokud si přejete kratší časy, třeba při focení sportu, volte klidně vyšší ISO. I když je docela dost světla, dejte si ISO 1200 a hned budete mít kratší časy. Při potřebě delších časů, třeba při focení vody, kterou si přejete rozmazat, volte naopak menší ISO. Tím dosáhnete delších expozičních časů.