Dokonalé fotky, které většinou nikdo nepochopí
Máte super fotku! Bylo to tak náročné! Venku minus 10, vstávali jste v 5 ráno, byli jste na místě 2 hodiny, než jste to svítání vyfotili… No zkrátka životní výkon!
Fotka se Vám tak líbí, že ji dáte na facebook a přihlásíte do fotografické soutěže. A ono nic. Vaše fotka nechává diváky zcela chladnými. Co to?
Jindy vyfotíte své dítě. Tak krásná fotka! A zkoušíte to znovu. Facebook, soutěž…
A zase nic! 🙂 Jak je to jen možné? Co se to děje?
Některé emoce jsou nepřenositelné
Některé emoce jsou zkrátka nepřenositelné. Potíž je v tom, že hodně fotografů zapomíná, že diváci na fotky koukají jinýma očima.
Ten, kdo si prohlíží onu fotku svítání, nemá žádný vztah k místu, kde fotka vznikla. Nemusel kvůli ní překonávat sám sebe, vstávat v pět ráno a lézt na kopec v minus deseti.
On jen zná spoustu fotek svítání a s těmi bude tu Vaši fotku porovnávat. Snadno pak dojde k závěru: „Průměrná fotka.“ Ani ho nezajímá, čím jste ji fotili, kolik máte zkušeností atp. Navíc vůbec nezná Vaše portfolio. Nemůžeme se tedy divit, že nám neřekne to, co bychom si zasloužili: „Skvělý výkon. Vidím velký pokrok, jen tak dál…“
A to samé platí i pro děti, domácí mazlíčky i všechny věci, ke kterým máme nějaký vztah. Pro nás je to náš milovaný syn, dcera, vnuk, vnučka… Pro ostatní je to „jen“ další fotka dítěte.
A co s tím?
Vlastně nic 🙂
Jen si to uvědomme a nenechme si vzít naši radost z našich fotek 🙂 Je to zcela přirozené 🙂
Když si toto uvědomíme, bude se nám žít i fotit mnohem lépe.
Nejjednodušší bude názorná ukázka
Víte co? Mám tu pro Vás jednu ukázku. Podívejte se na tu fotku. Je to pro Vás naprosto dokonalá fotka? Nebo na ní najdete něco, co Vám vadí?
Možná jste se trochu pousmáli, možná ne.
Pravděpodobně jste si ale řekli: „Docela fajn momentka, ale škoda, že nemají kluci úplně otevřené oči.“ Možná jste našli i další chyby. Mohlo by být více rozmazané pozadí, lepší světlo…
Pro mne to je však nejlepší společná fotka, kterou naše děti mají. Dokonce nám visí doma na zdi. Každý den mne neskutečně nabíjí 🙂
Vojta a Filip mají vrozenou oční vadu. Ptózu víček.
Tím se vysvětluje to, že nejsou oči více otevřené. Mají to takto pořád. Nejde je vyfotit jinak 🙂
Tahle fotka mi připomíná skvělý den, který jsme spolu jako rodina prožili. Je focena poměrně starým mobilem. Nic jiného jsem po ruce neměl. A výraz Anežky jasně definuje vztah mezi nimi. Kluci ji neustále šidí (což je vlastně na fotce také vidět) a ona je i přesto má moc ráda.
Možná máte s těmito doplňujícími informacemi na fotku trochu jiný názor. Jenže tyhle informace fotka v exifu nenese 🙂 A je asi jasné a zřejmé, že nikdy k ní nebudete mít tak velký citový vztah, jako já, i kdybych o ní napsal celou knihu 🙂
A to samé platí i obráceně pro Vaše fotky Vašich dětí či třeba pejsků.
Čerpejme tedy z těchto našich fotek energii, užívejme si je naplno, a netrapme se tím, že je okolí nepochopí.
Připomíná mi to jedny velmi moudrá slova: „Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.“
Mějte se krásně a přeji plno fotek, které Vám budou dělat radost 😉
A pokud se Vám článek líbí a chcete mne podpořit v mé tvorbě, staňte se jedním z mých patronů a užívejte si výhod a dárků, které díky tomu získáte 😉
Klikněte zde pro podrobné informace o mých patronech a staňte se jedním z nich Děkuji 🙂
Milý Pepo, díky za tvoji rodinnou fotku a hlavně tvůj osobní komentář, docela mě to dojalo a vážím si toho. Obsahově naprosto souhlasím – krásný den s rodinou je nad všechny fotografie světa, to nám zůstane v srdci. A pokud nějaká momentka, jakkoli fotograficky nedokonalá, nám (vám) ten zážitek připomíná, tím lépe – vy tu energii a náladu vždycky cítit budete. Moc děkuju.
Pepo, ďakujem za článok. Ján Ašverus.
…pravda pravdoucí…
Milý Pepčo Třemošnický !!!! Jsem mizerný fotograf , ale tento úhel pohledu na zveřejňování svých fotek mám již dlouhá léta !!! – A souhlas , že mi fotka připomene pěkné chvíle , které jsem kdy prožil , – místa , která jsem kdy navštívil a nemusím s ní exhibovat ( Max v rámci rodiny ) či honit si své Foto Ego !!! — A chci li opravdu Extratřídní obrázek oněch míst – stáhnu si ji !!!! — Na Síti je takových nepřeberné množství od lidí , co mají znalosti a vybavení větší a lepší než já !!!! Kamil alias Had
Josefe,
myslím, že z každé fotky by měl vyskočit na diváka motiv. Nejsmutnější otázka pro fotografa od toho, kdo se na fotku podívá je: „A co jsi, prosím tě, fotil?“ Z Vaší fotky vyskočí atmosféra a je úplně lhostejné, že je pozadí rozbité. A právě ta atmosféra mě zaujme tak, že se nesoustředím na pozadí, světlo atd. Je to něco podobného, jako když jsem fotil trhy v jednom menším městě u Prahy. Obrázky nejsou určitě dokonalé, ale atmosféra dění z nich vystupuje a o to šlo.
Jirka
ano
V dnesni dobe najdete dobrou fotku mezi 1000 pokusy nebo i vice. vratte se do doby kdy mate 12 nebo 36 pokusu. A nemate postprodukci. A ve finale si tu fotku musite udelat sam vyvolat zvetsit vylestit atp. A nakonec jste si museli navazit a pripravit vyvojku a ustalovac Pri barve jeste aditivne nebo subtraktivne upravit nehlede na spravne dodrzovani teploty vyvojky. Dnes je to prochazka ruzovym sadem Zdravim fotografove
Milý Pepo, já to taky tak cítím, navíc ten okamžik je pro Tebe jedinečný. Vážím si všech okamžiků na fotce a bojím se, že když je vymažu, bude mi to moc líto. Máš nějakou radu, jak se nebát smazat fotky, které plní paměť PC a externích úložných prostorů? Zdraví Toja 🙂
Ke krásným vzpomínkám stačí jen pár snímků. TO nejdůležitější stejně zůstává v našich srdcích. Čím méně fotíme, tím více si užíváme daný okamžik a tím spíše v nás zůstane. O to méně fotek pak potřebujeme k tomu, abychom si na vše vzpomněli. Takže vlastně rada by mohla znít: Méně fotit 😀
Milý Josefe, mluvíte mi z duše. Trvalo ni několik desítek let, než jsem se propracoval k této vnitřní proměně. Posadit se na úbočí hřebene a jen tak v přicházejícím postupném klidu nechat na sebe působit vlnění se někdy proudící jindy nehybné hladiny mraků inverze. Focení je v této náladě tvrdým vyrušením. Člověku přináší napětí. Kolikrát jsem se před výletem rozhodoval, jestli si vzít foťák a dalekohled, až nakonec zvítězil jen dalekohled. Dnes je to s mobilem již jiné, ale přesto fotím jen minimálně a jen tak koukám a naslouchám zurčení potůčku pod žlutými blatouchy, šumění lehkého vánku v korunách prastarých smrků, nehnutě pozoruji krásného osmnácteráka, kamzíka, sokola, jindy padající lavinu nebo tříštění vln na pobřeží. A tyto chvíle se mi hluboce vpečetí do mého nitra. A pak si je jen tak vyvolávám v hlavě a znovu prožívám. Josefe díky za tuto radu. Také Josef.
Pepo, děkuji Vám za článek, docela mi pomohl. Jinak fotka je moc hezká, plná energie a emocí, taková se nedá připravit, prostě úžasná momentka. Helena
Pre mňa horšie ako nepochopená fotka je ísť na akciu, nafotiť 1200 záberov, ktoré potom musíte zredukovať na nejakých 40-50. Keď všetky sú výborné 😀
Dobrý den, něco na tom bude…fotila jsem dceři večírek břišních tanců, ve kterém i vystupovala. A když jsem si posteskla, že by mohly být trochu lepší, kdybych vlastnila alespoň externí blesk (byly tam šílené světelné podmínky…), jako druhý fotograf – mimochodem placený – podotkla, že jeho fotky jsou sice dokonalé, ale „ty tvoje mají příběh a jsou živé…“. Uvědomila jsem si, že vlastně měla pravdu a potěšila mě… <3
Máte plnú pravdu, pán Cvrček. Práve dnes mi náhodou šla cez ruky hrôzostrašne nezaostrená fotka mojej (vtedy dvojročnej) dcéry po obede, ku ktorému bola priložená cvikla… Ale ten záber by som nevymazal za živý svet.
Snáď každému, kto má malé deti, Váš obrázok hovorí o láske. V mojich očiach ste ten najlepší otec, akého Váš Vojta môže mať. A on to isto vie.
Dobrý den, někdy dokonalá fotka nic nevyjadřuje, tím chci říct, že takovéto momentky mají vyšší hodnotu.( to je můj názor). Len.
I kdyby u té fotky nebyl Váš komentář, tak z ní vyzařuje momentální /šibalské/ štěstí Vašeho kloučka i teplé vlhko obličejíčku umazaného od borůvek. Takový okamžik by byl hřích nezachytit. Díky, že jste nám ho umožnil sdílet !
Ahoj Pepo.
Máte svatou pravdu s tím, že někdy si svojí fotky úžasně považujete, a ten kdo neví tu cestu kterou jste k té fotce udělal v ní to úžasné prostě nevidí. S tím se nedá nic dělat. Ale i fotka která se líbí jen jednomu člověku (autorovi) má svoji hodnotu. Proto foťme dál mimo jiné i pro svoje potěšení. Pokud se naše fotky náhodou budou líbit i někomu jinému, tím lépe.
Zdraví Honza
Moc pěkně napsané Honzo
.. a tady bych asi otočil známé rčení takto: — jeden článek je lepší než tisíc fotek — zaboří se totiž do naší „fotografické“ šedé kůry mozkové úplně jiným smyslem, než vnímáme fotku .. a donutí nás o ní přemýšlet, navzdory stereotypům ..
Dobrý deň, Pepo,
nikdy ma nenapadlo hodnotiť fotku podľa toho, či nejaký detail do nej patrí alebo nepatrí. Vidím fotku ako celok, jej posolstvo, emóciu,ktorú zachytáva. Vojtíček je na fotke šťastný a spokojný so svojím výkonom. Fotka je krásna, dokonalá a výrečná. Máte úžasného syna a skvelú fotku.
Díky Zdenko
I já mám spoustu takových fotek jak děti rostou kde všude byli a jsem ráda když si s vnučku sednem a ona komentuje jé na to si vzpomínám a začne vyprávět. Nebo kamarádka mé vnučky která se vdává ji chce udělat vzpomínkové video jak jsem ráda že mám z čeho vybírat. A foto knihy mám v plánu naštěstí si vždy fotky ukládám s datumem a místem takže jen vybrat.
Ano, krásně řečeno Zdenka.
Přesně Vám rozumím a je to přesně jak píšete. Stejně jako fotky i věci mají pro někoho cenu nevyčíslitelnou a pro někoho jsou jen běžnými a tuctovými. V souvislosti s Vaším příběhem jsem si vzpomněl na jeden email, který mi kdysi přišel a obsahoval situaci,
kdy jednoho dne jistý nevidomý muž seděl na schodech před budovou s kloboukem na nohou a tabulí s nápisem:
„Jsem slepý. Prosím, pomozte mi.“
Později šel kolem moudrý člověk a viděl, že slepec má v klobouku jen pár drobných.
Sehnul se, a přihodil nějaké mince, a potom, bez toho, aníž by se zeptal,
vzal tabuli a na druhou stranu cedule něco napsal…
Odpoledne se moudrý muž vracel stejnou cestou a viděl, že slepcův klobouk je plný mincí i bankovek.
Slepec poznal mužův krok a zeptal se, zda to byl on, kdo mu přepsal tabuli, a co tam napsal…
Moudrý člověk odpověděl: „Nic, co by nebyla pravda. Jen jsem dal tvým řádkům jinou podobu.“ Usmál se a odešel… A slepec se nikdy nedozvěděl, že na tabuli stálo:
„Je jaro, ale já ho nemohu vidět…“
Proto obraz čehokoli je sice na první pohled neutrální,
ale na ten druhý může být plný emocí a kouzla, které by v něm měl každý alespoň hledat,
než se jej rozhodne soudit.
To jste napsal moc pěkně. Já mám snad tisíce fotek za 16 let focení. Jsem naprostý amatér, stačí mi to. Když mám špatnou náladu, fotky se snažím třídit, hrát si s nima a nálada se mi hned spraví. Je mi líto nějakou vymazat, každá fotka má pro mě nějakou cenu. Dost často je sdílím, někdy se líbí, jindy zůstanou bez reakce. Ale já z nich mám radost.
Zdravím všechny fotografy.