Baví mne fotit všechno – kámen úrazu nejednoho fotografa

Jednou z největších brzd fotografů je to, že rádi fotí. Proč? Co s tím? Poučte se z mého osobního příběhu.

Před více než deseti lety, kdy jsem vzal do ruky svou první digitální zrcadlovku, jsem nadšeně fotil naprosto vše. Portréty, krajinu, architekturu, sport, zátiší, reportáž …

A ano, je naprosto přirozené, že fotograf ve svých začátcích vyzkouší různé žánry. Jen tak totiž dokáže zjistit, co ho baví nejvíce.

Postupem času se pak někteří fotografové profilují a stávají se z nich specialisté na konkrétní žánr fotografie.

Jenže, u Pepy Cvrčka to tak nebylo.

Jak jsem chtěl být nejlepší ve všem

Píše se rok 2006 a stále mne baví fotit naprosto cokoliv. Nemám zcela vyhraněný názor na to, co chci a co nechci fotit.

O pár let později jsem si na svých kurzech všiml, že tímto syndromem trpí většina začínajících i pokročilých fotografů a nebyl jsem v tomto ohledu
tedy žádná výjimka.

Léta plynou a můj fotografický posun je, no, řekněme mírný.

V roce 2007 a 2008 kupuji stativ, který potřebuji na focení krajiny, blesk, který potřebuji na reportáž, dálkovou spoušť na focení města, teleobjektiv na focení zvířátek v zoo, novou brašnu, protože mi mé vybavení z té staré již vypadává, polarizační filtr na focení krajiny, odraznou desku na portréty, objektiv
na makro …

STOP! Znáte tenhle příběh? Vidíte ten začarovaný kruh?

baví mne fotit všechno

Co myslíte, kupoval jsem špičkové vybavení nebo to nejlevnější, co bylo?

Jasně, b) je správně. Financí bylo jen omezené množství a já přitom potřeboval tolik věcí.

Hned jak jsem měl nějaké peníze, běžel jsem si udělat radost a koupil něco,
co mě mělo posunout v mé fotografické tvorbě dál.

Postupy však byly jen pozvolné a peněženka prázdná.
To je důsledek „všehofocení“.

Od všeho umíte něco a od ničeho nic. Jste jen průměrnými (v lepším případě) fotografy za to ve všech žánrech. Jste jako většina ostatních.

Přitom základ jakéhokoliv úspěchu (nejen ve světě fotografie) je být jiný
než ostatní.

Hlavně si něco vybrat! Je jedno co.

Jeden z nejdůležitějších zlomů v mém fotografování způsobilo mé zaměření se na focení portrétů a reportáží.

Dnes už vím, že by bylo jedno, na co bych se zaměřil. Hlavně si něco vybrat
a stát se specialistou.

Však si to vezměte. Čím více se budeme specializovat, tím snáze vybereme objektiv a tím méně příslušenství nakonec budeme potřebovat. V důsledku toho si můžeme dovolit koupit kvalitnější vybavení.

A co víc, pokud fotím 5 různých žánrů, přibývají mi zkušenosti v každém z nich jen velmi pozvolna.

Pokud se však zaměřím jen na jeden, budou mi v něm přibývat výrazně rychleji. Možná i 5x rychleji.

Zatímco v prvním případě jeden víkend fotím portrét, druhý krajinu, třetí reportáž, čtvrtý kytičky a pátý děti, v druhém případě fotím každý víkend
to samé, třeba kytičky. Celkem tedy pětkrát.

V jakém případě budu umět po pěti týdnech lépe fotit kytičky, co myslíte? 😉 Dává to smysl?

Pojďme do velkých čísel. Místo toho, abych fotil pěkné portréty za 10 let,
je budu fotit za 2 roky. A to už stojí za zamyšlení, ne?

Ano, občas se zkušenosti z jednoho žánru mohou hodit v žánru jiném, souhlasím. Avšak tím, že se budeme zdokonalovat v jedné oblasti, získáme
další příležitost (nabídky na focení právě v této oblasti), které bychom v případě soustředění se na více oblastí nedostali. A s těmito příležitostmi přichází další
a mnohem cennější zkušenosti, které náš posun ještě více urychlí. Najednou začne platit 1+1=4 a roztočí se spirála úspěchu.

Jakým fotografům se daří nejlépe?

Jak doba plynula, ubral jsem ze svého fotografického portfolia produkty a krajiny, později plesy, nakonec jsem prodal fotoateliér a zůstal jen u svateb a příležitostných portrétů.

Pokaždé to bylo těžké loučení. Leč veškerou ušetřenou energii jsem mohl vrhnout právě do oblastí, v kterých jsem se dále rozvíjel.

Čím více žánrů jsem „odhazoval“, čím více jsem se specializoval,
tím více se mi dařilo.

Kdybych v profesním focení pokračoval, určitě bych se specializoval ještě mnohem více.

Možná bych vynechal portréty a fotil už jen svatby. Možná bych se pak stal expertem na focení svateb na zámcích nebo u moře. Kdo ví …

Vím však jedno. Z mého titulu lektora a blogera mám jedinečnou možnost sledovat stovky fotografů, jak se jim daří a jak se posouvají ve své dovednosti.

A nejrychleji jdou nahoru ti, co se nejúžeji specializují.

Ti, co fotí jen koně či psy a nic jiného je ve své podstatě nezajímá. Ti, kteří fotí jen nemluvňata nebo se naopak zaměřili jen na glamour. Ti, kteří fotí jen makro.

Nechci tím říci, že je to postačující podmínka. Jen to, že jde o slušný akcelerátor. Čím užší profilace, tím větší akcelerátor.

Nebo to je jen náhoda? Co myslíte? Napište mi dolů do diskuze Váš názor.

Josef Cvrček

Pomáhám desítkám tisíc lidí mít větší radost ze života.

Komentáře

  • Enzo 24.09.2016 12:48

    Pekný článok.

  • Josef 22.06.2016 09:40

    Hodně fotografu, amaterů končí u svateb a jako ve všem i zde hrají podstatnou roli PENÍZE. Děti, krajina, makro, reportáž se přeci jenom prodávají hůře.

  • Petra 11.03.2016 12:34

    Zrovna u těch svateb krásně využijete vše – portrét, krajinu či architekturu, makro, reportáž, děti… Já bych to tak šmahem nezavrhovala. Specializací jste také blíž k vyhoření…

  • Veronika 28.02.2016 15:34

    Ano,určitě souhlasím.Jen je otázkou čím se řídit.Chtěla bych fotit portréty a svatby,bohužel zatím těch příležitostí moc není..Naopak s přírodou je to snazší..a pak slýcháte ze všech stran: „foť přírodu,ta ti jde“,jenže myslím,že je to o tom,co si člověk může procvičovat nejvíc a mít v tom největší praxi..a pak pro co se rozhodnout..takže zatím investuji do obou sfér..

  • Jura 26.02.2016 05:53

    Pokud člověk chce něco dokázat, tak to ani jinak dost dobře nejde, i když je pravdou, že okolnosti občas člověka „donutí“ sáhnout i k jinému tématu než k tomu svému oblíbenému. Pro mne jsou to dvě témata, která spolu tak trochu souvisí. Krajina a architektura, přesněji stavby v krajině, především stavby historické a památky jako takové.

  • stefan salaba 25.02.2016 20:53

    Citam a rzmislam kde asi patrim ja . som starsi fotim zo zabavy
    asi40 rokov mozno neco viac virabal som fotki cierno biele a potom uz aj farene to vsetko je minulost.Teraz som zakupil Nikon
    D3100pred 4rokmi fotim kamadial cesta vedie od pohrebov az po svadby sportove podujatie no aj pryrodu,som rybar a timpadom aj
    vsetko okolo neho preteki spolonepodujatia mladyh rybarov.nepovazujem sa za umelca a svoje fotki neupravujem su ako kebi clovek v skutosnosti vydel.Fotky si spravujem a vytlacam sam na tlaciarni pixma pouzivam rone typi formatov vediem totiz KRONYKU gde si ukladam fotki organizacie.
    Tiez ih mam asi2TB ulozene podla kategorie ale nepovazujem sa
    za umelca skvor o dedinskeho fotografa.No ale byvale fotaki mi sluzili dost dlho praktika Zenit,ale z nikonu sa starili motivne ovladacie oznacenie teda zostarnul ako ja Objektiv je uz tiez troku osuhani18/105 uz neviem robyt tak ostre fotki ako kedisi Mam pocit ze potrebuje VYMANU !!!Ale aki typto je dilema .
    Vyhladol som Nikon D5500 aobjektiv ktomu 18/140 neviem ako sa rohodnut .doteraz som fotil prevazne z automatikou,teda vymozenosti som velmi neviuzival,manual a dalsie nastavenie som velmi zridka pouzival. vadilo mi len jedno ze displej sa nadalo otvarat a fotki so mohol robyt velmi obmedzene.
    Vie nekto poradit ktory Fotak sy zskupit????
    Vopred Dakujem ,Budem sledovat vas nazor.

  • jirka 25.02.2016 10:36

    Naprosto souhlasím, když chci být v něčem dobrý musím to dělat naplno.Já fotografii miluji a rád držím aparát a „tvořím“.Ale asi by mne nenaplňovalo fotografovat stále to samé. Hrozí i že se to stane pak určitým stereotypem.Na druhé straně si chci dokázat, že udělám slušnou fotku i ve více oblastech. Musím se připravit a promyslet si to dopředu, už tady „tvořím“.Nechci, aby se mi fotografování stalo jen nějakou rutinou. Podle mne „dobrá“ fotografie by měla vzniknout v hlavě./ ne např. sport,reportáž a pod./ Ale i tam musím myslet. Vše je dáno talentem , viděním a myšlením. A v tom je fotografie krásná.

  • eMa Frodo 25.02.2016 10:25

    Určitě souhlasím! Od začátku jsem se nadchla pro makro, ale měla jsem zase opačný pocit, jestli nejsem až příliš úzce orientovaná :-), ale vývoj byl jasný a nakupovala jsem věci hlavně, abych se posunula v makru a nakonec jsem ráda…..Asi taky proto, že jsem introvert a svatby teda fotit nikdy nebudu :-D. Vybrat si to svoje téma je prostě důležité a váš článek mi to zase potvrdil.

  • Ado 25.02.2016 08:58

    Zaujimavy nazor, podla mna vsak platny len pre tych, co sa chcu fotografii venovat naozaj vazne. My ostatni akosi prirodzene inklinujeme k tomu, co nas najviac bavi a mozno aj co sa nam najviac dari.
    A k otazke vybavenia – myslim, ze navzdy mi bude stacit high-endovy kompakt s (mensim) ultrazoomom. Pripadne siahnem do suplika a raz za cas vytiahnem poctivy analog na stary dobry kinofilm 🙂

    Mimochodom, slecna na ilustracnom zabere, ktora sa tvari, ze foti jablko… Zenitom…

  • pepino48 25.02.2016 07:31

    Ahoj Pepo, budu stručný. Svatá pravda. Tu cestu k poznání znám osobně …

  • Karel 25.02.2016 07:12

    Ahoj.
    Něco na tom bude.
    Asi na něco podobného také přicházím. Jenomže nemám sílu nevyfotit si krajinku, když zrovna jdu na procházku, je pěkné světlo a mám u sebe fotoaparát. Jen jsem se naučil třídit fotky na „žánr, který jsem si vybral“ a na „ostatní“. Pak upravuji a tisknu jen „můj žánr- deti, rodina“ a to ostatní… vlasně ani nevím co s tím. Možná v důchodu, až se nebudu moci hýbat, se k tomu vrátím. Jen mám problém s obrovským množstvím dat (prozatím cca 2 TB + záloha 2 TB a stále to roste).

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.