o focení, jednoduše

Jak archivuji a upravuji fotografie?

Jak archivuji a upravuji fotografie?

Život je příliš krátký na to, abychom se ztráceli v záplavě svých fotek. Napadlo Vás někdy, kolik místa a času bychom ušetřili, kdybychom více promazávali své fotky?

Také si necháváte zdrojové soubory?

Možná to máte stejně, jako jsem měl já. Nechával jsem si každou jednu fotku, každý jeden zdrojový soubor. Mohly by se přeci někdy hodit.

Co když budu chtít tu fotku v budoucnu znovu upravit? Co když se k ní budu chtít vrátit a upravit ji jinak? Pokud fotka nebyla vyloženě rozmazaná nebo přesvícená, nechal jsem si ji.

Uteklo pár let a já si všiml, že realita je poněkud jiná. Nestíhám upravovat ani své současné fotografie, natož abych se vracel k fotografiím z minulosti. Co neupravím hned už neupravím nikdy. A k tomu, fotky, které jsem nafotil před pár lety, se mi dnes už nelíbí. Přeci jen je znát nějaký ten pokrok 😉

A tak mi tu leží několik disků plných zdrojových fotek, které jsem neměl odvahu smazat. Dnes už ani nemám čas ty disky zapojit, abych se podíval, co přesně na nich je.

Jaká mi z toho vyplynula zkušenost?

Být přísnější a neodkládat.

V čem přísnější?

Ve výběru fotek. Když dnes něco nafotím, probírám fotografie s opravdu přísným metrem. Hodně, ale hodně jich smažu.

Však klávesa „delete“ je nerychlejší úprava. A také nejsnazší archivace, která zabere nejméně místa 🙂

Vím totiž, že k uchování vzpomínek mi stačí jen pár fotek. Těch nejlepších. Které si vytisknu na plátno a pověsím na zeď (no dobrá, možná trochu více, které si dám do fotoknihy). A všechny ostatní patří do koše.

Také už jsem pochopil, že se ke starým zdrojovým souborům nikdy nevrátím. Proto těch pár fotek, které projdou přísným výběrem, ihned upravím. Když ne dnes, tak kdy jindy? Za rok?

Něco Vám povím. Za rok už budu mít jiné fotky, které budou chtít upravit. Takže buď dnes nebo nikdy.

Jak archivuji fotografie?

A když už mám těch pár fotek, které jsem vybral a které jsem upravil, nahraju si je na SSD disk a do cloudu. Je lepší mít dvě kopie. Jednu u sebe a jednu Bůh ví kde na nějakém cloudovém prostoru. To pro případ, že by disk odešel nebo jsem jej někde ztratil :).

Protože uchovávám jen přísně protříděné a zpracované soubory ve formátu jpg (s co nejmenší komprimací), celkem v pohodě si vystačím s jedním SSD diskem. Tyto disky považuji za mnohem spolehlivější než klasické disky, které se otáčí. Vím, jsou o něco dražší, ale když se Vám na jeden vejde 50 000 fotek, chvíli Vám vydrží.

Vážně mažeš i nesmazatelné?

Možná jsem blázen, že tolik mažu. Možná budu za 30 let litovat, že jsem si neschoval všechny své fotografie, všechny zdrojové soubory.

Dnes ale prostě věřím tomu, že za 30 let budu v rámci možností stále fotit a tudíž rešit aktuální fotky. A na tu trochu nostalgie, na kterou mi bude zbývat čas, bude stačit přesně ta trocha fotek, které si nyní nechávám 😉

Ještě bych měl dodat, že zdrojové soubory nemažu ihned, ale přibližně po roce. Když jsem je rok nepotřeboval, už se k nim nevrátím. Mluvím však jen o zdrojových souborech mnou vybraných fotek. Fotek, které jsem se rozhodl uchovat a upravit. Zdrojové soubory nevybraných fotek mažu hned.

Také jsem měl při mazání dilema

Možná máte při promazávání fotek dilema. Kterou nechat a kterou smazat? Moc dobře si to pamatuji. Život mne naučil, že když takhle přemýšlím, měl bych smazat rovnou obě 🙂

Ne, vážně. Tato dilemata způsobuje strach z toho, že něco uděláme špatně, že toho budeme později litovat. Je to vlastně určitá forma strachu z neúspěchu.

Jde o skvělé zrcadlo, které nám vypovídá, jak moc jsme si jisti sami sebou. Zdravě sebevědomý člověk má podobné strachy pod kontrolou a nemá s promazáváním fotek problém. Prostě se nějak rozhodne, přijme rozhodnutí i jeho případné následky a jde dál.

Člověk, který je na tom se sebevědomím zatím hůře, má u mazání fotek dilema a často, když už nějakou fotku smaže, má nové dilema. Udělal jsem dobře nebo ne? Řešením není fotky nemazat a nechávat je všechny. Řešením je cesta osobního rozvoje.

Vím, o čem mluvím. Jako důkaz mi tu nyní leží 6 disků plných fotek, ke kterým se možná jednou vrátím… Nebo nevrátím?

Josef Cvrček
Pomáhám desítkám tisíc lidí mít větší radost ze života.
Komentáře
  1. Tomáš napsal:

    90% omáčky a 10% textu, který jde k věci. Už několikátý newsletter váhám, jestli odběr není ztracený čas. Achjo…

  2. stano napsal:

    Zaujímalo by ma ako to robíte s Aktami a Glamore photo …vymazávate taktiež všetky? ?

  3. Tomáš napsal:

    před ssd bych chtěl varovat, paměťové buňky samovolně ztrácí data, podle typu paměti se doba uchování pohybuje od několika měsíců (nejhorší TLC paměti, typicky jsou špatné noname z číny) po cca 10, 15 let (SLC paměti aneb write intensive disky). Stačí jednou za třeba dva roky ssd přehrát znovu nebo koupit vhodnější kus na archivaci.

    Již jsem byl u soudu kvůli autorskému právu, někdo si půjčil mojí fotku a chtěl po mě poplatky za její použití (stovky tisíc za výstavu a prodeje tisků), soud jako důkaz chtěl zdrojové soubory. Spousty metadat v jpg již patrné nejsou a pokud mám jediný jpg, který mi byl odcizen, nedokážu již ani, že to bylo foceno mojí technikou podle sériového čísla objektivu/foťáku. U výstavních fotek si vždy nechávám všechny podklady.

    Pečlivě třídím, fotím s cílem, v archivu mám několik desítek nových fotek ročně, nefotím na zakázku. Pokud jde o vzpomínkové fotky z ruky, ukládám jpg a RAW, starší RAWy také po několika letech mažu. Zatím se mi všechny fotky za celou kariéru vejdou do 20 TB, takže místo moc neřeším. K starým fotkám se vracím, mění se můj vkus a co dříve se mi nelíbilo, dnes považuji za skvělé, stejně tak se mění technika a schopnosti PP, kupodivu se u mě snižují nároky na technickou kvalitu.

  4. Petr Vápeník napsal:

    Mám takovou libůstku: Vždycky, když připravuji nějakou výstavu, mám připravenou jednu nebo dvě „divoké karty“ právě pro fotky z hlubokého archivu, které mě kdysi neupoutaly na první ani na druhý pohled, a ještě se mi nestalo, že bych nic zajímavého nenašel. Podobně jako ve většině případů fotkám vkusem a svými rostoucími nároky odrosteme, může nastat v některých příadech i opačná situace. Ano, určitě souhlasím, nefotit přehršle fotek a ty horší likvidovat v zárodku. Ty, které jsou ale v kategorii „asi nic moc“ si vždycky ještě pár let ponechám a čekám, jestli nezazáří jejich hvězda :-).

  5. Zdeněk napsal:

    Ten disk SSD se na ukládání fotek, vůbec, ale vůbec nehodí, má omezenou životnost, je rychlý, ale něco za něco.

  6. Simča S. napsal:

    Měla bych takový malý dotaz: Máte představu, kolik fotek řádově necháváte a kolik vymažete?
    Snažím se o „předvýběr“ už při focení, ale stejně pak smažu tak 2/3 fotek z těch, co jsem nafotila. Připdá mi to hrozně moc, tak by mne zajímalo, jk to má „profik“.
    Já se focením neživím, ale fotím od svých 10 let a dnes – v době digitálu – mám fotek dopravdy mraky. Občas se na mně obrátí lidi, kteří ví, že fotím, jestli bych jim něco nenafotila, ale většinou „kudy chodím, tudy fotím“ a mám fotky na památku, pro připomenutí toho, co jsem prožila…

  7. Ludvik napsal:

    Vyber provadim podle predem definovaneho a zkusenosti overeneho workflow. Souhlasim, ze za uchovani stoji pouze povedene fotky. A to jsou takove, u kterych je to hned jasne poznat, ostatni mazu. Ve skutecnosti je na to dulezite uz myslet pri samotnem fotografovani, tim odpadne i to mazani. Zdrojove fotografie ale nemazu! Jednak mista k ukladani nebude uz nikdy mene, naopak bude vice a levnejsi a jednak to silne souvisi s upravou. Proc a jak danou fotku upravuji? Vzdy to neupravuji univerzalne, ale pro dany cil. A i kdyz je to malo pravdepodobne, za rok se k nejake muzu vratit s cilem ji upravit pro jimy ucel. Tak jak tak, mazani zdroju nema vubec smysl resit, tim si clovek usetri jeste vice casu. Nebo on nekdo maze treba maily? Osobne mi naopak vyhovuje, ze mohu hledat v historii pokud je potreba…

  8. Štěpánka napsal:

    Svatá pravda

  9. Anonym napsal:

    Dobrý den,fotím na digitál od r.2005,kdy jsem si koupila první fotoap.Neměla jsem PC,fotky mi v práci stahoval na CD kolega,ještě tam přidával kopie,to , když jsem dělala fotky známým,takže jsem měla hodně CD.Nový PC mám od r.2011,naučila jsem se sama stahovat fotky,jen po poradě vnuka,pak i upravovat v Picase.Fotky ukládám po čtvrtletích do složek na plochu.A taky jsem je vypalovala na CD,pak jsem ale objevila,že se nové CD v PC neotevřelo.Dověděla jsem se o záložním disku,koupila si 500GB a fotky jsem tam přetáhla.Mám jich opravdu hodně,jeden záběr dělám i 3x,rozmazané mažu,ostré srovnávám,upravím a zase umažu.Občas se vracím do starých složek,prohlížím,a zase najdu nějaké,které smažu,když naznám,že jsou zbytečné.Fotím všude,kam jdu,jedu,až se mi dcera směje,ale mám asponˇ historii,a taky vidím po letech,kde jsem byla,na co jsem už skoro zapomněla,fotky jsou svědkové,a někdy se mi hodí jako důkaz,co bylo.U nás fotím i práce,co se kde dělá,nové chodníky,silnice apod.,nafotím i to staré a pak nové,staré domy a pak opravené.Když mám fotky hotové,hodím je na záložák,ale i se záložním diskem se musí opatrně.Ale mazat se musí.Mějte se fajn.

Napsat komentář: Tomáš Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.