Vybíráme externí blesk – díl 1.

Kolem externích blesků je ze všeho fotografického vybavení rozšířeno snad nejvíce polopravd a omylů. Mezi majiteli blesků je jen hrstka těch, kteří je dokážou perfektně využít. Proto jsem se rozhodl tento a některé další zpravodaje věnovat právě externím bleskům.

Začněme výběrem. Pokud rádi fotíte portréty, děti či reportáže, nemáte bez blesku šanci. Ne že by nemohla vzniknout pěkná portrétní fotografie bez blesku … Ale musíte mít k tomu vhodné podmínky, které většinou prostě nejsou.

Při výběru Vás budou zajímat jen 2 parametry. Ten nejdůležitější, výkon, který udává směrné číslo. Druhý, pro amatérské využití nedůležitý, schopnost zoomování hlavy záblesku. Teď nemluvím o tom, zda hlava blesku umí zoomovat nebo ne (pokud neumí, tak ruce pryč od něj), ale jak moc umí zoomovat.

Směrné číslo udává, na jakou vzdálenost  v metrech je blesk schopen nasvítit scénu za absolutní tmy při hodnotě ISO = 100 a cloně F=1 (pokud máte clonu třeba F = 5,6, pak je dosah zkrácen na: směrné číslo/5,6). Pro amatérské využití stačí směrné číslo kolem 35, pro poloprofesionální či hodně zapálené amatéry bych doporučil kolem 43 a pro ty z Vás, co to s fotografií myslíte opravdu vážně, bezkompromisně to nejvyšší, tj. kolem 58. Bohužel, čím vyšší, tím dražší.

Při výběru blesku se držte značek svých fotoaparátů (Canon, Nikon, Olympus …). Jediná značka, s kterou mám dobré zkušenosti, je Metz. Jakékoliv noname blesky a blesky z číny za 1 000 Kč jsou k ničemu a nejeden z Vás mi již psal své špatné zkušenosti. Uvědomte si, že blesk je nahoře, takže právě na blesk prší, právě na blesk padají mince na maturáku. A mezi bleskem a foťákem musí fungovat bezvadná komunikace, což bývá největší kámen úrazu pro neznačkové záblesky.

O parametru zoom zase příště. V dalších dílech se podíváme i na to, jak blesk používat, kde dělají fotografové obrovské chyby, dokonce si představíme i nějaké pokročilejší fotografování s bleskem.