Jak jsme šli fotit vodní ptáky

Pátek večer. S přítelkyní se se domlouváme na zítřejším dni, co budeme dělat. Říkám ji „Mohli bychom jít ráno k vodě, je tam spousta kačen, viděl jsem tam
i kormorány a husy.“

„Tak to bude pěkný, dlouho jsem tam nebyla“, zněla odpověď.

Sobota ráno. Probouzíme se po sedmé, za okny bílá tma. Tak to je nadělení. Není vidět ani konec vedlejšího domu. Ale přítelkyně najednou říká „Tak jdeme, vstávej.“

Každý den chodíme na nádraží po silnici, je to i směr k vodě. Dnes ani nevíme proč, jdeme cestou kolem pole. Na konci pole, když jsme byli u malého jezírka zarostlého rákosím, si všímáme, že nad stromy u jezera je prosvícená mlha. „Tak tady počkáme“, říkám, „bude tu vycházet sluníčko, kačeny počkají.“ Procházíme se a hledáme to správné místo … Kontroluji nastavení: ISO 100, F8, čas vychází dlouhý, ale po zaostření do prosvítající mlhy je udržitelný.
Za chvíli se sluníčko trochu ukázalo, fotím, ale výsledek nic moc. Posouvám se o pár metrů dál. Nová fotka, trochu lepší, na další je už sluníčko přesvícené. Nastavuji kompenzaci expozice na -0,7EV, čas už je 1/125. Fotím. Tak tato bude dobrá. A ještě jedna, ale ta už je málo zamlžená, mlha rychle klesá.

ráno

Autor fotografie: Jiří Dosoudil

Asi po hodině se vracíme domů, čekání na vodní ptáky bylo krátké, v mlze jsme slyšeli kačeny, chvílemi i husy, ale když se mlha zvedla, tak na celém jezeře plavaly jen čtyři kačeny. Vše ostatní v mlze nepozorovaně odletělo.

Nakonec se ukázalo, že nejkrásnějším snímkem celého dne byl ten čtvrtý snímek východu Slunce. Z plánovaného focení vodního ptactva nebylo nic.
Ale ten den si zahrála hlavní roli ranní mlha, naše jiná cesta a samozřejmě sluníčko. Bez těchto náhod by tato fotografie nikdy nevznikla.

Autor:

Jiří Dosoudil

Josef Cvrček

Pomáhám desítkám tisíc lidí mít větší radost ze života.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.